Zloděj

Byli dva cestovatelé úplně již vysíleni cestou v poušti, kde oáza žádná v dohledu... Přísun tekutiny na nule a najednou jeden chytil v písku mravence. Chtěl ho vzteky zamáčknout, však kolega praví: "Neblbni, třeba bude mít vodu v koleni..."
To si však slyšet nechtěl, že jo--- No, zlodějů, co se smějí světu lidí jinak je určitě ve zdejších zeměpisnách šířkách přehršel... Líbí se mi názor muzikanta irského původu - Chris Rea (u nás CD "THE BLUE CAFE" například) se ten pán jmenuje a ležel tak dva tři roky zpátky na operačním sále asi dvanáct hodin (jícen...). Ten říká, že má kámoše v německu (malíře) a už asi třikrát byl na cestě a v půlce to otočil - ne, že by na ty věci neměl, ale protože by nesnesl pomyšlení, že má doma věc, o kterou se musí permanentně bát... Teď bych se zastavil - než tohle dokáže někdo říci (zralost bez pardonu jasná), musí něco taky nažít a prožít - a tady se projevuje to známé, že čím víc máš za sebou, tím prostší se stáváš (Nepopírám, že existují výjimky, které však pravidlo potvrdí...)