Po dřevěném žebříku
starém jak lidstvo samo
šplhám nocí
mezi hvězdami
a měsícem střežícím
underground
každého z nás...
Letadla pode mnou
chvějí se
zimou...
co chvíli
sype se ze sněžítka
bílé peří...
Mám prokřehlé ruce...
na ramenou
tíží mě noční můra Stvořitele...
Vím, že to nestihnu...
a svatý Petr
se svazkem klíčů k tvým dveřím
bude jen
další hořká vize
promrzlé postele...
Štědrovečerní večeře
prostřená pro dvě...
prázdná sklenka...
dětské sliby...
...snáší se k zemi
a...
tají...
starém jak lidstvo samo
šplhám nocí
mezi hvězdami
a měsícem střežícím
underground
každého z nás...
Letadla pode mnou
chvějí se
zimou...
co chvíli
sype se ze sněžítka
bílé peří...
Mám prokřehlé ruce...
na ramenou
tíží mě noční můra Stvořitele...
Vím, že to nestihnu...
a svatý Petr
se svazkem klíčů k tvým dveřím
bude jen
další hořká vize
promrzlé postele...
Štědrovečerní večeře
prostřená pro dvě...
prázdná sklenka...
dětské sliby...
...snáší se k zemi
a...
tají...
29.11.2007 19:21
pochopení... třeba netřeba ;)... nám bude stačit pocit... a pokus o pochopení... ;)
29.11.2007 10:34
ten konec mě dostal...a vyhoupl dílko na vyšší metu...konec má myšlenku...a krásnou...asi z ní roztaju:P...:);)
28.11.2007 19:31
Tvé básničky se vpíjí pod kůži...a dostávájí nekonečné rozměry...krásný moc...*
28.11.2007 17:59
nedokažu moc pochopit, co některými částmi myslíš.. ale jako celek zní pěkně a zajímavě :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.