Ukážka z pripravovaného románu, kde historické krajiny Rakúsko-Uhorska vystupujú ako živé postavy (ako alegórie) so svojimi vlastnosťami a hriechmi. Text je satirický, plný dialógov a absurdných situácií. Príbeh začína (Prológom) dramatickým stretnutím cisára Ferdinanda s personifikovanou Viedňou v podobe dvojhlavej orlice.

Popis vzniku myšlenky o provedení pohybu a její cestou v mozku.

Když jsou teď ty svátky...

Pořád budu psát, a přát stěstí...

Sára po sobě zanechala minulost, ve které ji zradil ten, komu nejvíc věřila. Elias zůstal s obrazem, který nedokáže dokončit – stejně jako jejich příběh. Když se po letech znovu setkají, slova jsou zbytečná. Ve vzduchu visí napětí, které znali, ale zapomněli. A někdy je návrat horší než odchod.

Krátká povídka z víkendového workshopu tvůrčího psaní. Základ je pravdivý, ale na začátku byla jenom náhodně vyposlechnutá konverzace.

Na drsném ostrově Bathos se schyluje ke konfliktu. Kmeny, které věří v prastaré duchy, čelí stínu Císařství – ale hrozba nepřichází jen zvenčí. Někdo krade posvátné totemy. Někdo budí zapomenuté bytosti. A pod jezerem Ulvar se cosi hýbe... Taruk Tarkan – muž rozpolcený mezi dvěma světy – přijíždí na ostrov jako ztracený syn. Nečeká ho však jen hledání zmizelé diplomatky a rozvrácené aliance, ale i stíny vlastních snů. Spolu s bardkou Silaqui, válečníky Devonem a Asmarem a zlodějem Renzielem se ocitá uprostřed dění, které mění rovnováhu světa. Země, která byla kdysi jednotná, se začíná drolit. A z Pilíře světů, který drží realitu pohromadě, jde slyšet praskání v řetězech...

Děti bohů a lidí, mající lidské tělo, ale schopnosti nevídaných rozměrů...

Dívka utíká před bolestivou minulostí...

když úžas nutí psát ...

Když se zamiluješ do dívky, která má zlomené srdce. Cesta je dlouhá a trpělivost je tvá jediná možnost.

...