Křižovatky II

Ve slepé uličce
skály svírají ze všech stran
nebe mi padá na hlavu
uzamkla jsem se v paralýze
pečlivě na sedm západů

poslepu tápu
zpátky na křižovatku
myslela jsem že tuším kam jdu
a přitom jen hledala jsem další zkratku

někde v tom zmatku
konečné svítá mi
že moje cesta
nevede stezkami
a můj cíl není
dojít až na konec

nádech a výdech
scházím z vychozených cest
a ten hlas ve mně
co tajně se ho bojím
jen ten mě bude vést

v lese bez bivaku
co přijde netuším
a vůně podzimu
sedá mi na duši

barvy všech odstínů
zemitý klid

vrátit se k sobě -
to je ten směr
když nevím kudy
ani kam jít