A tak nějak mi po tom všem pátrání a snažení přijde, že se stejně všechno (z)mění a je jen jediná věc, která zůstane. Moje tělo. Jak se tedy definovat?

Téměř vážně míněná gnozeologická alegorie, vzniklá v půl páté ráno.

Tak trošku můj život, jen spřáhlý s mou fantazií a touhou, která možná najde svůj cíl. Snad vás neunudím k smrti...

Tak nějak to bylo...

Po dlouhé době...

zmatená..

Všechno nejnej v roce 2014 Psanci :-)

Staré Hradiště. Malé městečko, zdánlivě poklidné, ve skutečnosti však plné tajemství a pohnutých osudů. Nuže, pojďme spolu nahlédnout pod povrch maloměstské idylky, poodkrýt roušku všednodennosti, pod níž se dá ukrýt mnohé. A že to občas není vůbec nic pěkného...

Pouhá hračka na hraní

...

Tuto báseň bych chtěla věnovat jedné osobě,která se mnou prožila mnohé....