Beznadějný koloběh

Yana: ...Když rok má čím dál tím
méně dní...
výstižné, další vánoce, jakoby se nám čas neustále zkracoval, ten pocit mají asi všichni, často slýchám: letí to, nebo tak něco podobně.
...Vybledlí víc než košile
kterou prali pořád dokola...
to se mi taky líbí.
Jsme opotřebovaní životem, nebo máme patinu?
...Bolí to už teď
nenacházím klid
abychom zemřeli
jen pro to musíme žít...
Čím je šlověk starší, tím se ta otázka víc a víc vrací a je aktuálnější.
Škoda, že jsi se v závěru nějak nevrátila do prvních vět, pak by to byl opravdový koloběh.
Třeba něco takového napíšeš příště :-)

Opět silně autentické, takový věci já můžu.

všem moc děkuji za zastavení, ta báseň mě přepadla při odstrojování vánočního stromku, zvláštní asociace, tak jsem to hodila na papír a pak vám všem

Prostě tvá

od okamžiku zrození umíráme...

jo, krásná :)

Tak toto se moc povedlo...

Jediná věc, kterou si můžem být v životě jistí... líbí se mi. :-)

Krásná báseň, žít, abychom mohli zemřít...trochu ironické ale pravdivé, líbí

Je to dobré, na mě chvilkama takové moc utínavé... ale ten konec je parádní a ta atmosféra vůbec, líbí.

Zaujaly mě pěkné slovní obraty a celkový obsah tohoto díla na mě udělal velký dojem. Povedená to báseň, která stojí za přečtení.