 14.04.2013 3 1200(16) 0 |
ústa stěží se pohnou
a lásku hlásat není zločin
záda rovná se ohnou
k nejkrásnějším očím
hraje osudová
víra sametová
zaplete nás do akordů
při zvonkohře od milordů
nejkrutější milodary
pohnutky z velezrady
přátelství za šafrán
a šafrán za sympatii
stoletá srdce bijí
šesticí nových hran
za svobodu
přilepí na katodu
sama sebe - teskno
podbízivé
mlčenlivé
plaché
jemné
ty
já
a nemůžu tě mít
a lásku hlásat není zločin
záda rovná se ohnou
k nejkrásnějším očím
hraje osudová
víra sametová
zaplete nás do akordů
při zvonkohře od milordů
nejkrutější milodary
pohnutky z velezrady
přátelství za šafrán
a šafrán za sympatii
stoletá srdce bijí
šesticí nových hran
za svobodu
přilepí na katodu
sama sebe - teskno
podbízivé
mlčenlivé
plaché
jemné
ty
já
a nemůžu tě mít
Ze sbírek: 
04.05.2013 - 08:25Obcas se mi stava, ze nechci komentovat formu, protoze mi aktualni prijde obsah...
Vsichni to asi zname, ale kdyz jsi primo v te chvili, je to intenzivni, ze je kazde "vim, jak ti je", ponekud bezpredmetne...
Vsichni to asi zname, ale kdyz jsi primo v te chvili, je to intenzivni, ze je kazde "vim, jak ti je", ponekud bezpredmetne...
14.04.2013 - 22:35až budeš po letech ze vztahu odcházet s posledním veršem... dojde ti ledacos
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
A nemůžu tě mít : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Pro slečnu s nejkrásnějším úsměvem
Předchozí dílo autora : Dochází čas
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Sophia [18], hidden [12], Kristýna [2], vercaambro [1]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
