Život se opatrně plíží dál a smotává svět do spirál... Pro Absolutera, 7.2.2006

Možná proklínání, možná zoufalý řev :) kvalitu prosím omluvte, můj mozek už dlouho nebyl nucen literárně fungovat :)

chci porad neco psat, mam o cem psat, citim to, ale nikdy nejsem dostatecne spokojena s vysledkem. nevim, jak mam lip psat, aby to pro vas bylo pochopitelne...a nevim,jak psat, aby se to blizilo umeni. nevim nic.tak jak ja uprime pisu, tak vy ctete....

Možná trochu kostrbaté....možná další ze zapomenutelných vyznání...pro mě ale svůj důvod a důležitost má...

Po tisíci letech. Ale dřív to asi nešlo.

Tuhle jsem kdysi napsal pro kamarádku, která mi ukázala, že méně je někdy více. E

...

Vrátil jsem se kousek nazpátek do časů, kdy byl jsem mlád, do světa půvabných pohádek, které jsem slýchával rád. Jen děj jsem poněkud upravil, tak jak už zvykem je dnes, i vlk by se z toho poučil, že život je někdy pes...

Pro mého přítele... Nemůžu o tom mluvit, ale bude mě potřebovat.... Vždy se dá vše zvládnout!

.

A zas jsem si broukal melodii, která přišla kdoví odkud...Tu náhle jsem svým vnitřním zrakem uviděl Tvůj krásný obraz, zvedl ztěžklá víčka a prsty se rozeběhly po klávesách, aby veršem oslavily Tvou snovou krásu! Již pelíšek mne vábí, o Tobě dám si zdát! Ve snech jsme oba mladí a já smím Tě mít rád...

extrémně

Dílko z roku 2003. Tedy, když mi bylo devět let. :D

... něco trošku delšího... enjoy it...

příběh matky a syna

Proč nejdou zastavit?