O tom, že krása je relativní pojem

.

Jedna hooodně stará, vylepšená (teda alespoň z mého pohledu .))

..

O životě, o smrti - i o těch mnoha znovuzrozeních v rámci jednoho života...

sice je jarní, ale vždyť ono přijde

Když dva k sobě patří, najdou se kdekoliv.

Nesnesitelná lehkost bytí? Je to smutné, poetické a patetické? Možná je to o životě! Třeba jsme všichni také listím, dokud nás někdo nesemele do kompostu nebo nespálí! Po zimě vypučíme a narodíme se na jednom stromě, abychom pomalu "dozrávali" a zezeleněli. Po létu přijde podzim a my ztratíme svou zdravou barvu a proměníme se v různobarevnou hromadu popadaných lístku, které skončí na zemi pod stromem. Pak nás někdo uklidí a vše začne nanovo! Je to taky trochu bajka! A alegorie! Vytrhnout své vlastní srdce a dát ho někomu jinému. Pořád něco někomu dáváme, přátelství, lásku, radost, ale i bolest a zklamání! A možná je taky všechno jedno! To jen my lidé se pořád v něčem pipláme a snažíme se najít odpovědi na všechny své otázky! Je to dobře, nebo špatně? Všeho moc škodí... Listí je to jedno, to je, nebo není! Nepřemýšlí, neplánuje, nemiluje a necíti nenávist nebo závist! No jo, no... :-)

Vzpomínáte si na báseň * Anta * ? I tentokrát jsem napsala báseň v jazyce, který je neznámý i mně samotné, ale nakonec jsem přeci jen udělala překlad:-) Ale pokud někoho napadne jiný, může mi jej napsat...

potemnělo...

trápení je na světě hodně a tohle je jedno z nich

Svět je plný barev...

Krása vytváří asociace záměru,jsme bezbranní.

O matce a dceři, jejichž osudy byly rozděleny.

Trochu všeobecná úvaha o ľuďoch a o ľudstve. Budúcnosť držíme vo vlastných rukách.