Růže nebo kopřiva?

Jedna je ošklivá, druhá krásná. Jedna je léčivá, druhá jen pro potěšení… Ale obě dovedou ublížit. Dovedou se bránit. Krása a ošklivost nás stále obklopují. Ze všech plakátů a časopisů se na nás usmívají vychrtlé „tyčky“, zdánlivé idoly krásy, že normální lidé si připadají tlustí. A jak se potom asi cítí boubelky…?
Krásou se zabývali lidé již před mnoha stoletími. Třeba vévodkyně Markéta Pyskatá byla ošklivá, ale moudrá žena. Bohužel soupeřila s krásnou Anežkou, kterou lid miloval a přičítal jí veškeré dobré zásluhy na vývoji země, ke kterým však přispěla Markéta. Ani dnes tomu není jinak. Lidé většinou hodnotí na prvním místě krásu. Ale co duševní hodnoty?
Stejně tak, jako je růže jen na okrasu, mohou být krásní lidé hloupí, „jednodušší“. A naopak kopřivy, které slouží i jako potrava, a to nejen pro zvířata, symbolizují sice ošklivost, ale svým způsobem i chytrost. Proto bychom nikdy neměli odsuzovat nic podle jeho vzezření.
Kdybychom si měli vybrat mezi růží a kopřivou, většina si vybere růži. Je krásná, ale stejně se brání. Chce být středem zájmu, ale má trny, jimiž nám dává najevo, že není tak lehce přístupná. I kopřiva se brání, ale z jiného důvodu. Je ošklivá, nikdo o ní nestojí a ona „zahořkne“. Brání se proti okolnímu světu, proti nenávisti. A přitom je v ní víc, než se na první pohled zdá. Ale to je přístupné pouze pro ty, kteří to dokáží najít a ocenit. A s krásou u lidí je to úplně stejné.