Šaty

Látka je jak zátka od šampusu,
otevřu láhev a přiložím pusu,
přitom hrdlem jsou tvoje rty
jenž zaplavím polibky.


Pije se střídmě a nebo chtivě
do hlavy adrenalin stoupá,
očima žádám nebuď skoupá
na bublinky v kapkách tvého potu.
Svým dechem udej rytmu notu,
z níž zrodí se hudba tichá
v ní tiše se sténá,vzdychá.

A svět v pavučině něhy se houpá.
V kráse hvězd míří duše do nebes,
prsty se svírajíc"
chtějí stoupat víc a víc.
Pak spočine vše v zastavení,
blíže univerzu už nic není.
Oba ocitly se v zapomnění.
,,Šaty na To tiše hledí"