..
 28.02.2018
13
ani tisíc slov o lítosti neuklidí
co způsobila v duši
ani tisíc slov o odpuštění
nespolyká otazníky

slova nedořčená
polapená někde mezi
pozbyla všechen svůj klid

jako když neumíš plavat
a přesto spálíš most

Ze sbírky: Všehomíra
 19.04.2018 20:57
 Immotyob
Víš, co jsem si představil ? “Zombie Slova” - a ty moje po mě dou :-( Ale asi je máme každý :-) ....tak já jdu ještě chvíli číst a pak zkusím usnout...
 18.03.2018 15:57
taron: díky za návštěvu, taron
 10.03.2018 23:33
je pěkná
 02.03.2018 10:01
LGKM: to mě moc těší, díky ti
 02.03.2018 10:01
kmotrov: pokud nejsi s někým na nože, kde je to spíše přínosem, považuji za dost těžké, neudělat za věcmi řádnou tečku.. tuhle možnost bychom měli dostat všichni, díky
 02.03.2018 09:59
Orionka: taková jedna nenápadná větička.. :) jsi blízko.. díky
 02.03.2018 09:58
Ginnare: takoví prostě jsme, děkuju
 02.03.2018 09:58
Mlčeti Zlato: děkuju ti, to moc potěší
 01.03.2018 15:12
Závěr rozhodně nejsilnější. Líbí!
 01.03.2018 10:24
Slova jsou vždy nedořčená, prostě jsou příliš krátká na to, aby postihla skutečnost...
 28.02.2018 23:21
Chci něco napsat, ale není co, vše bylo řečeno. Jsem zasažen.
 28.02.2018 20:34
Chm, to je báseň o zradě? A o jejích následcích? Ten závěr to možná posouvá zas jinam, ale líbí se mi nejvíc.
 28.02.2018 18:17
Líbí se mi to závěrečné vyjádření sebedestruktivní stránky lidství :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.