Mám sen,
v něm je malý byt a ten,
který otcem jest,
našich dětí jen,
dva kloučci,
naši broučci.
Svět kolem nás,
opustil moru.
Štěstí a láska,
zazdila zlobu.
Materialismus zmizel,
navždy,
sláva.
Koneckonců,
snít můžu,
jen do rána.
A tak doufám,
stále,
že můj sen,
započne,
v praví den.
A nebo taky nikdy...
v něm je malý byt a ten,
který otcem jest,
našich dětí jen,
dva kloučci,
naši broučci.
Svět kolem nás,
opustil moru.
Štěstí a láska,
zazdila zlobu.
Materialismus zmizel,
navždy,
sláva.
Koneckonců,
snít můžu,
jen do rána.
A tak doufám,
stále,
že můj sen,
započne,
v praví den.
A nebo taky nikdy...
26.06.2014 00:25
Z básnického hlediska hodně pěkná báseň :) avšak z hlediska druhého je moc pesimistická.. - Víc optimismu do života! :) pro každého se vždycky někdo najde :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.