 28.01.2014 3 1168(15) 0 |
Mám sen,
v něm je malý byt a ten,
který otcem jest,
našich dětí jen,
dva kloučci,
naši broučci.
Svět kolem nás,
opustil moru.
Štěstí a láska,
zazdila zlobu.
Materialismus zmizel,
navždy,
sláva.
Koneckonců,
snít můžu,
jen do rána.
A tak doufám,
stále,
že můj sen,
započne,
v praví den.
A nebo taky nikdy...
v něm je malý byt a ten,
který otcem jest,
našich dětí jen,
dva kloučci,
naši broučci.
Svět kolem nás,
opustil moru.
Štěstí a láska,
zazdila zlobu.
Materialismus zmizel,
navždy,
sláva.
Koneckonců,
snít můžu,
jen do rána.
A tak doufám,
stále,
že můj sen,
započne,
v praví den.
A nebo taky nikdy...
26.06.2014 - 00:25Z básnického hlediska hodně pěkná báseň :) avšak z hlediska druhého je moc pesimistická.. - Víc optimismu do života! :) pro každého se vždycky někdo najde :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Synu, slyšíš? : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Miláčku, co chceš k večeři?
Předchozí dílo autora : Sklenice prázdná
