...dneska se žení....maximálně čerti...;)...

venku je... jako v tve basni... ;)

a nebo taky - svatební menuet mi na stýblo hrával, že prej se musíme vzít ;)

Momentálně si připadám jak velryba na suchu...;-D...
a proto bude pokračování...možná...;)

je to divný... tolikrát už jsem si ji přečetla a pořád nevím, co říct... velrybo! :-)

Přesně tak...v nejlepším případě se hroty korouhví stáčejí k sobě...to je pak jeden druhému velmi blízký...ale někdy se objeví případ, kdy se chovají jako stejné póly magnetů...

Asi nedojdu až k cíly....ale hlavní je ta cesta, na které posbírám spoustu zkušeností...navíc si myslím, že každý z nás je stromem...ale ne na každém ty jablka poznání dozrají...;)

...být zlatohřívým koněm, vrátil bych se... to by ale pak byla jiná báseň... :o)

být jako půlnoční slib...volná...

máš pravdu... trošku jiná káva než obvykle... ale pořád stejně silná a dobrá :)

a nejúžasnější na týhle skvělý básni je ten pupík :D

ano....kterým směrem je stáčena? To ví snad pouze naše srdce a to umí být velmi tajnůstkářské a zrádné.

E

A může ještě existovat Eden? Eden pro nás....Dokázali bychom ještě žít bez ochutnání plodů ze stromu poznání?

E

Tak tahle se ti povedla!

perfektni...

V životě dávám přednost ladným skokům parkurového koně před divočením na rodeu...
v básních ale naopak... :o)

Liduš...chtěla jsem dodat "jeden nikdy neví"...
ten otazník...to je jen takové tušení...;)...zázraků?...
jj těžké příznaky.....oujééé;-D

a navíc ten jed docela rychle zabírá...člověk se pak cítí jako v horečkách...

"lásko!!!"
aneb těžké příznaky... že? :-)

(a příště už bez toho otazníku ;-)

To polomáčené nebe
v jedových váčcích Amorů
do vysvěcených pater padá
jako terorista

...a toho jedu zdá se být pořád dost...a hořkost někdy taky nepostrádá... jako každý správný jed.