Na horory jsem jaksi jak to mam rici horory miluju ... Ale tady me ani jednou nezamratilo promin

Jo, to znám. Hlavně v metru se mi stává, že se dostanu myšlenkama mimo realitu. Ale bez snění to prostě nezvládám.

Pěkné a vtipné, jak má být :) A snění je důležité, to je to poslední, čím můžeme bojovat, když už nám nic jiného nezbylo :) Aspoň já to tak vnímám :)) Sama jsem obrovský snílek s bujnou fantazií a na snění si potrpím :)

děkuji, že se líbilo

povedená a pravdivá...

mannaz:
děkuji. Původně měl být příběh trochu jiný a najednou to dostalo směr a byl jsem někde úplně jinde.

Krásný příběh, krásně napsaný. Četla jsem se zatajeným dechem (téměř) a trošinku si na konci zaslzela :-). Díky!

Huntere
děkuji, potěšilo mě to

No teda... skoro nevim co napsat. Čte se to jedním dechem, pořád je tam něco zajímavého a ten závěr je prostě úžasnej.

moc pěkný!!!

mannaz:
díky, jsem rád

Úžasný příběh. Četla jsem s úsměvem na tváři i s dojetím. Moc se mi líbí poetika celé povídky. Líbí se mi nezvyklá a lyrická přirovnání, atmosféra Prahy, takové, jakou ji mám ráda. A dostala jsem i chuť na nějakou tu uzeninu :-).

Nádhera :).....jako by jsem tam byl sám....připomíná mi to trochu mne samotného....odešel jsem brzo z domova,ale dodnes je to pořád místo,kam se rád vracím i když už zde nikdo z mé rodiny nežije,ale pořád je to můj domov a každý člověk z minulosti,kterého potkám je malým zázrakem plného krásných vzpomínek.

Yana:
děkuji, potěšilo mě to.

přečetla jsem tu povídku jedním dechem, jsou tam místa s kterými se naprosto ztotožnuji, a ten pozitivní závěr, láska k životu, žádné fňukání, navíc vnímám všechno to prožité, čím vším jsme mohli být a čím jsme, moc se mi to líbí

:-)

metaverz:
díky.
Bude mi 50 a mám dojem, že kdysi napsané básně byly intenzivnější. Dnes mě více trápí otázky bytí..., ale sny...ty mám dál.

přečetl jsem jednou,dvakrát a snad i ještě víckrát a smekám.Nejsem závistivý člověk,ale neumím psát takhle hluboce a donutit lidi k pemýšlení.
A ještě poznámečka k : a vidím, že jsem snad byl básník.......nevěřím,že člověk se básníkem stane,či přestane být,prostě se básníkem narodí a je jím až do smrti.

byl?
hm...
no...jsi?...
opravdu hodně myšlenek...a moc dobře poskládané :))) Na 22 let hodně dobré :) líbí :)

Sucháč:
jsem rád, že se to líbí. Vlastně i po těch letech se k tomu vracím a vidím, že jsem snad byl básník...