 22.06.2013 4 967(13) 0 |
Ztracený čas ?
Denně jezdím metrem 25 minut ze Zličína na Florenc.
Co je to z lidského pohledu necelá půlhodina?
Ale já samozřejmě jezdím ještě nazpátek a to už je skoro hodina ztraceného času denně.
Kdysi jsem četl ty zbytečné a nečitelné zdarmanoviny. To je nanic. Pak jsem začal znovu číst knihy, ale po pěti minutách mi většinou vypadla z ruky a já jsem začal zabírat – tedy usínat.
Po objevení šachu na mobilu, jsem se naučil tahy a dnes na čtvrté úrovni úspěšně prohrávám skoro každou hru. Ta bestie mě vždy dostane nějakým zákeřným-dopředu naprogramovaným tahem. Mrcha.
Začal jsem tedy vymýšlet povídky a zjistil jsem už třikrát, že jsem přejel svou výstupní stanici. Hlavou se mi honí nápady a najednou : „stanice metra Palmovka“.
„No vida, jak mi to krásně ubíhá,“ říkám si, „ale taky trochu špatně,“ protože občas se mi tohle zmizení z reality stává i za volantem.
No a to už nemluvím o tom, když manželka zjistí, že neposlouchám její vyprávění ve stylu: „co se stalo v práci,“ !!!
Já se snažím, opravdu se snažím, ale snění je tak návykové.
Možná, že by stačilo jen „menší než malé množství," jenže se bojím, aby mi ho policie v rámci boje proti snění...nezabavila.
Denně jezdím metrem 25 minut ze Zličína na Florenc.
Co je to z lidského pohledu necelá půlhodina?
Ale já samozřejmě jezdím ještě nazpátek a to už je skoro hodina ztraceného času denně.
Kdysi jsem četl ty zbytečné a nečitelné zdarmanoviny. To je nanic. Pak jsem začal znovu číst knihy, ale po pěti minutách mi většinou vypadla z ruky a já jsem začal zabírat – tedy usínat.
Po objevení šachu na mobilu, jsem se naučil tahy a dnes na čtvrté úrovni úspěšně prohrávám skoro každou hru. Ta bestie mě vždy dostane nějakým zákeřným-dopředu naprogramovaným tahem. Mrcha.
Začal jsem tedy vymýšlet povídky a zjistil jsem už třikrát, že jsem přejel svou výstupní stanici. Hlavou se mi honí nápady a najednou : „stanice metra Palmovka“.
„No vida, jak mi to krásně ubíhá,“ říkám si, „ale taky trochu špatně,“ protože občas se mi tohle zmizení z reality stává i za volantem.
No a to už nemluvím o tom, když manželka zjistí, že neposlouchám její vyprávění ve stylu: „co se stalo v práci,“ !!!
Já se snažím, opravdu se snažím, ale snění je tak návykové.
Možná, že by stačilo jen „menší než malé množství," jenže se bojím, aby mi ho policie v rámci boje proti snění...nezabavila.
19.10.2013 - 17:02Vtipné, je dobře, že se rodí nápady. Občas bych trochu inspirace uvítala, aby mi přibývala moje třetí rozepsaná knížka trochu víc. Ale zatím se moc nedaří, tak uvidíme.
23.06.2013 - 09:34Jo, to znám. Hlavně v metru se mi stává, že se dostanu myšlenkama mimo realitu. Ale bez snění to prostě nezvládám.
22.06.2013 - 13:06Pěkné a vtipné, jak má být :) A snění je důležité, to je to poslední, čím můžeme bojovat, když už nám nic jiného nezbylo :) Aspoň já to tak vnímám :)) Sama jsem obrovský snílek s bujnou fantazií a na snění si potrpím :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ztracený čas ? : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Salvátore Kinky
Předchozí dílo autora : Rám odrazu aneb jak jsem spadl z válce
