Láska v křoví

Zelený panáček s kloboučkem na hlavě
který se do všeho vrhá vždy bezhlavě
žádná legrace není mu cizí
na poli milostném úspěchy sklízí.

Nasadí klobouk a na rameno flintu
A už vymýšlí lišáckou fintu,
jak vábničkou rozechvět srdce krásky,
a získat pro sebe kapku její lásky.

Tahleta dívenka bude tvrdý oříšek
nebude snadné dostat se jí pod kožíšek
obzvláště když děvče plaché se lekne
a uteče dřív, než myslivec smekne.

Jenže mysliveček má svůj rajón v malíčku,
a na plachou dívenku nalíčí pastičku,
u lesní studánky nastraží kytičku,
a za keřem vyčkává na správnou chviličku.

Blůzka kraťoučká naditá k prasknutí,
jeho zrak tím směrem pohlédnout přinutí,
co pod tou košilkou tenkou dme se,
to je teď největší záhadou v lese.

Chlípník krčí se tiše ve křoví,
trpělivě čeká, až mu sojka napoví
a jemný vánek ukáže zlehýnka
jaké tajemství ukrývá sukýnka.

Asi si myslí, že pro kytičku se ohne
když najednou za zády něco se pohne
z chrástí se vyloupnul veliký kanec
pro myslivečka tím začíná divoký tanec.

Snad proto, že už je tma jak v ranci,
něco se podobá statnému kanci,
leč měsíček odhalí pravdu zakrátko,
z houští vykoukne malinké prasátko.


Zvědavý rypáček, proužky na těle
očka jak korálky mu těkají vesele
přímo si vykročí ke vnadné dívence,
jež se tu prochází v průsvitné halence.

Panenka ale pochopí zakrátko,
že novinu nějakou nese jí prasátko,
chytré zvířátko jí rypáčkem napoví,
že někdo nezvaný skrývá se ve křoví.

I když možná se původně zdálo,
že to děvče se docela bálo
situace se překvapivě mění
a po strachu jejím už památky není.

Dívka na nic nečeká, směle vykročí,
mládenci ve křoví pohlédne do očí,
ještě kroků pár, přeskočí strouhu,
už není co zastavilo by její touhu.

Když vidí krásku, jak vyšla mu v ústrety
na nic nečeká a stahuje kalhoty
z trenek vypadnou naběhlé kulky,
do šera září jeho dvě bílé půlky.

Už jsou u sebe, tělo na tělo,
pak ale stane se, co stát se nemělo.
Překvapený nimrod uvědomí si,
že z pod krátké sukénky něco visí.

Pak si ho děvče položí do chvojí,
co předtím viselo, tak už teď stojí.
Chudák mysliveček nemá úniku,
když je bez šance zabránit průniku.

Nenapadla ho totiž ta varianta,
že mohl by to být od sousedů Franta,
který dívčím převlekům fandí,
a s pohlednými chlapci často randí.

Zoufalé situace si žádají zoufalé činy
a myslivec přeci není muž líný
když najednou řešení v hlavě mu bliká
a mocná zbraň v jeho střevech tiká.

K obědu měl jsem přeci fazole
záchranné řešení je tedy na stole
plně se spolehám na střevní zdroje
budeš to ty kdo uteče z boje.

Místo náruče voňavých květů,
přišla dávka jako z kulometu,
Frantu a celé blízké okolí,
pokrylo mračno páchnoucích fazolí.

V ten moment je úchylák vyléčený,
již nikdy neoblékne si šaty ženy,
zato pamatovat bude si navždycky,
jak strašný byl ten útok chemický.

A z toho plyne jasné poučení
že leckdy se pohádka v horor změní
když ve jménu své vlastní slasti
někdo na jiného líčí záludné pasti.


https://youtu.be/Sd5e9hENcIA?si=X9MX5P6Z2aB_2w6l