Je zajímavá věc pustit si video z Nových dvorů. Srovnat tu atmosféru a myšlenku psanců jako místa, kde můžem otevírat svá srdce celkem beztrestně, s tímhle podivným příběhem.

Budu-li citovat jednu píseň:

* * *

Houpeme lodí
to proto se moře vzdouvá
Nebe je čisté
ta bouře
ta je v nás

To zášť je silnější
než po smíření touha
Tam kde byl most
stavíme každý svou hráz

Dozor: Orionka: Už toho mám dost ! :-D S nadhledem mně vlastním ;-) musím konstatovat, že báseň je to podlá, zlá a maximálně lživá. A jelikož láska má ráda upřímnost a není se za co stydět, my tři dobře víme (a teď už nejen my tři :-D ), na koho je báseň namířená. Přičemž ta naší velice (ač ne neomylně) vnímavé Orionky (o malinách) jí jen chabě sekunduje. Toto je ovšem mistrovské dílo ženy, která zřejmě nemá co na práci či jí dělá dobře sledování cizích citových telenovel ... :-) Osobně si nedokážu představit situaci, kdy bych někoho, koho znám sprostě a okatě pohanila v básni a pak se s takovou samozřejmostí oháněla její naprostou abstraktností. Urážet city druhých ? Psát o někom, koho neznám ? O jeho důvodech ? Ne, to by mi moje svědomí a čest nedovolily. Ale budiž :-)

Plyne z toho pro vás, milé dámy, minimálně pár ponaučení:

1) Ano, láska je nerozumná. Proto je taky tak krásná. A když už se v jednom mele rozum s citem, ačkoliv cit stejně vyhrává, stává se, že se najde někdo třetí, kdo ty city spolehlivě podkope. No, a stačí málo a je z toho drama. Připisované ve výsledku citově zraněné osobě. Protože moje mladá chlapská inspirace už nepřijde a nezastane se mě, protože už je zkrátka všechno slušně řečeno v prdeli :-D

2) Máte možnost vidět naprosto ojedinělý případ, kdy je láska starší ženy silnější a vytrvalejší než láska mladýho kluka !! Kdy tohle zase zažijete ... :-) A ta láska, ačkoliv zpola virtuální měla sílu - a to mi věřte - větší než nějaká docela živoucí, kterou vídáme denně. Jak jinak si vysvětlit, že ta krutá žena :-D dala té lásce virtuální přednost před šancí rozvíjejícího se vztahu ? A teď je sama, ale nelituje. A dál ? Že by láska narosto neupřímná a čistě hravá napsala od srdce osm básní za týden ? To je asi trochu nonsens, že ...

Takže to by bylo vše :-) Nemám už inspiraci, nemám kolikrát ani smysl pro ironii, protože hrdost je pro mě stejně největší hodnotou ... Jsem ráda, že jsem z tak kouzelného citu mohla napsat tolik pěkných básní, protože teď už dlouho nic nenapíšu ... A říkám si, jak by bylo na světě krásně, kdyby se ostatní nepletli do věcí, do kterých jim nic není ... Mějte se ! :-)

Psavec: Děkuji, to mě těší.

Líbí se mi, netřebadalší rozbor.

Amelie M.: děkuji

Orionka: je opravdu velmi povedená..

Dozor: Moc děkuji za pochvalu i komentář.
A tohle je báseň, ne odsouzení. Jak správně píšeš, dílo není realita, ale domyšlená realita. Je jejím odrazem, vždycky více či méně zkresleným. V tomhle případě je dokonce odrazem na druhou, jde o odraz jiného literárního odrazu a navíc zobecněný s básnickou nadsázkou. Netřeba ho brát zas tak vážně a už vůbec ne osobně. Prostě emoce vyvolávají emoce a ve mně vyvolaly tohle – v tomto mém pocitu je báseň pravdivá, jestli v něčem jiném, to si netroufám posoudit.

Musím říct, že báseň je to velmi pěkná.
Mám ale jiné mínění o ženě v abstraktním dílku,
jestli tedy mohu:)
Myslím, že ikdyž byla asi nerozumná,
určitě to myslela upřímně.
A nakonec je těžké někoho nebo něco soudit,
když nikdo nemůže vědět, jak to vlastně všechno bylo.
Myslím, že je to v mnoha dílech podobné,
můžeme se domnívat nebo taky domýšlet.
Jako báseň ale moc hezká.

ioreth: Moc děkuji.

perfektní. krásně smutné metafory.

Orionka: K jádru věci reality. Sbohem.

Zamila: K jádru věci nee, tohle je abstraktní dílko :). Díky za návštěvu i komentář!

Tady to vypadá, že i poezie dokáže být krutá - s "kapkou mystifikace. Chtělo by to trochu in medias res (!!), jinak pěkná ;-)

NoWiš: Díky, jsem ráda, že si ti líbila :).

musím uznat, že se ti dost povedla :D

Jiří Turner: Děkuji za milý komentář :)

taron: Jak stojí v názvu, je to věčný a obehraný příběh, pořád dokola :). Díky.

DDD: Děkuji! A já myslela, že je název zbytečně dlouhý... :)

Orionka: Vidíš, nemáš psát tak krásné a těžké básně :)))
už to chápu, vše...jasně, že metafora, špatně jsem se taky vyjádřila, prostě jsem přemýšlela o znásilnění čistě z pohledu ženského....noc, jako žena...a znásilněná vlastně bývá pro svou krásu hlavně žena...moc jsem se do toho zažrala

hezká, povedená báseň :)