Pohádka o moudrosti, empatii a životním cyklu. (V eichlerské češtině.) Nenechte se, prosím, odradit nepoutavým názvem, možná obsahuje i reflexi dnešní doby.
přidáno 23.09.2018
hodnoceno 8
čteno 164(11)
posláno 0
Bylo nebylo jednou jedno království na dalekém severu, kde se lidem dařilo, protože jim vládla stará moudrá královna Alžběta LII. Ta měla inteligentního a šikovného zrozence, princeznu Scholastiku. Na hradě, kde bydlely, odpradávna vyvěral pramen s kouzelnou vodou. Říkalo se mu pramen mládí, protože kdo se z něj napil, ten jako by omládl a vrátily se mu touhy, síly a možnosti, jaké měl za mlada.

Když byla Scholastika ještě mladá, podivovala se, proč smí z pramene pít jen jednou ročně vítěz losování a proč se z něj nenapije královna sama, když už je tak stará a nemohoucí. Jednou se jí na to zeptala a dáda jí vlídně odpověděla: „Ne vše, co se dobrým zdá, by také dobré bylo. Na světě je to tak, že lidé stárnou a umírají a na jejich místa nastupujíjejich potomkové. Jak by vám bylo, kdybyste dospěla a byla na vrcholu sil a já bych se magií pramene držela při síle a na trůně a k ničemu vás nepustila? Pamatujte, Scholastiko, jste můj jediný zrozenec, takže jednou, až nastane správný čas, tu budete vládnout místo mě. Ne dřív a ne později. Tak je to správné.“ A Scholastika žasla nad královninou moudrostí a dělala si starosti, že stereotypním životem princezny na hradě se nikdy tak moudrou nestane, a nevěděla, jak by toho mohla dosáhnout, aby dokázala královnu zastoupit, až přijde ten správný čas.

Jenže jednoho původně poklidného léta se na hranicích království objevil postarší obr Maliáš. Jak pochopili přeživší vesničané, toho dne mu zemřeli oba rodiče a on to nesnesl a začal běsnit. Rozbil polovinu vesnice a pak zamířil na hrad. Protože královna rozkázala vojákům, že obra nesmějí zabít, nedokázali ho zastavit a Maliáš se proháněl po hradě, kde rozbil většinu dveří, až nakonec dorazil do sklepení, kde se u pramene mládí skrývala princezna Scholastika. Ta se ho zprvu lekla, ale když stál obr chvíli na místě, v jeho očích nespatřila šílenství a zoufalství, jak očekávala, ale jen bolest.

„To je ten váš pramen mládí?“ zeptal se Maliáš neurvalým tónem.

„Ano,“ řekla Scholastika.

Obr k ní udělal několik kroků a nastavil ucho. „Cože?“ řekl hromovým hlasem, až princezně málem zalehly uši.

„Ano!“ zakřičela Scholastika.

Obr se vzhledem ke své nedoslýchavosti nechtěl dál vybavovat, tak zamířil k prameni a napil se několik doušků.

„Však ne vše, co se dobrým zdá, také dobrým je,“ snažila se ho varovat Scholastika, ale obr ji neslyšel.

Náhle se Maliáš (kromě hlavy) zmenšil asi na dvě třetiny původní velikosti, jeho pleť se zpevnila, zesvětlala a zkrásněla, vousy zmizely a vypadal nejméně o třicet let mladší. Zakřičel radostí, až se celý hrad otřásl a princezně opravdu zalehly uši.

Obr vyběhl ze sklepení a dostal se do trůnního sálu. Jakmile však spatřil starou moudrou královnu, pocítil, jak mu znovu začínají růst vousy a podlamovat se kolena. Nebyl si jistý, zda je to prokletí, nebo nezamýšlený účinek kouzelné vody, ale cítil se v ohrožení. Ovládla ho panická hrůza ze stáří v královnině tváři a ze smrti, takže beze slova doběhl ke královně, paží smetl její osobní stráže, surově ji popadl, až jí spadla koruna z hlavy, a vší silou ji vymrštil oknem k nebi. Tak skončila vláda moudré královny Alžběty LII.

Maliáš si ohmatal bradu a vousy byly pryč. Oddechl si. Zatímco stráže na něj šokovaně koukaly, odsunul trůn, sedl si na jeho místo a královskou korunu si dal do vlasů. Prohlásil se za krále a stráže se jen na sebe koukly a pokrčily rameny.

* * *

Král Maliáš dal Scholastiku vyhnat do světa a přísně zakázal vstup do hradu komukoliv, kdo podle lidských měřítek vypadal na víc než 30 let. Také zakázal mluvit o smrti a dal vyhlásit vyhlášku, ať každý dělá jen to, co ho baví, že tak budou všichni šťastní.

Zatímco vyhnanec Scholastika několik měsíců truchlila v sousedním království, poddaným Maliáše se dařilo bídně. Pekař třeba jednou neměl chuť na chleba, tak žádný neupekl a ti, kdo chléb zrovna potřebovali, zůstali hladem. Zedníci pak zase stavěli z písku, protože je to bavilo víc než z kamene, ale první déšť jejich stavby smetl. Maliáš brzy zjistil, že když jednoho vesničana rozmáčkne jako blechu, ostatní najednou začne bavit, cokoliv se mu zamane, tak si rozkazoval a přikazoval a přitom lidi nutil, aby se tvářili, že je všechny jeho rozkazy baví a plní je rádi.

Poddané se proti němu jednou vzbouřily, ale když obr povstání krutě potlačil, všechny se ho začaly bát a každá se raději starala jen sama o sebe.

Scholastika se zatím vyrovnala s vyhnanstvím, a ačkoliv nikdy neopustila myšlenku na návrat, příliš se k ní neupínala a vydala se na cesty za poznáním. Vystudovala univerzitu a získala na ní titul a poznala spoustu různých lidí, bohatých i chudých, zdatných sportovců i mrzáků. Vyzkoušela si, jaké je pečovat o druhé i jaké je, když druzí pečují o ni. Prožila okamžiky radosti i smutku, duševní blízkosti i osamění. Viděla jiné lidi stárnout a umírat, nebo naopak se zrodit a vyrůstat. Prožila s druhými nepopsatelné množství různých životních situací a všechno jí časem začalo dávat smysl a naplňovat ji odhodláním.

Vlasy jí zešedly, pleť ochabla a tvář zvrásněla. A pak, když jí bylo dvaapadesát let, v jednom městě potkala tři mladé pocestné-muže, které upoutal její životní příběh a slíbili jí pomoci. Byli to Jan a Richard, dvojčata podobná si jako vejce vejci, a Arnošt, černokněžník, který si za pomoc nechal slíbit sud kouzelné vody ze studny mládí. (Maliáš k ní totiž nepouštěl už vůbec nikoho, a i když ji Arnošt ve svém věku ještě nepotřeboval, říkal si, že jednou se mu bude hodit.)

Scholastika si na sebe vzala plášť s kapucí a vyrazily. Když procházely zemí zuboženou obrovým příkazem zábavy a jalovým slibem štěstí, bylo princezně smutno.

Dorazily k hradu, kde se Scholastika důkladně zamaskovala a zastavily je stráže.

„Stát!“ zakřičela jedna ze stráží. „Musím vás prohlédnout, zda jste mladí a krásní. Jen takoví smějí vstoupit do hradu.“

„A to vás baví?“ zeptal se vychytrale Arnošt.

„Mě baví plnit rozkazy,“ prohlásila odhodlaně stráž.

„A vás to tu u brány baví?“ otočil se Arnošt k druhému strážnému.

Ten se zamyslel a odpověděl: „Vůbec. Výhled tu nestojí za nic. Pojďte, Zdeňku, půjdeme hlídat na cimbuří a vrátíme se, až půjde Maliáš na obhlídku.“

„Rozkaz, kapitáne!“ odpověděl podřízený strážný a stráže odešly.

Scholastika, Jan, Richard a Arnošt pak bez problémů prošli hradními chodbami k trůnnímu sálu, z něhož se ozývaly zřetelné obří zvuky. Arnošt vstoupil západními dveřmi sálu jako první. Za ním šli Jan a Richard. Scholastika proklouzla také, skrývajíc se za Janem, ale při vhodné příležitosti se uvnitř skryla za kamenný sloup.

Arnošt obra vyzval, aby se vzdal trůnu.

„Ale mě to baví!“ vysmál se mu obr.

„Lidé vaší vládou trpí. Jste sobecký a nezodpovědný,“ napomenul ho Jan.

„Tůdle!“ řekl obr. „Jejich chyba. Mají dělat, co je baví.“

„Takhle to přece nejde,“ řekl Richard. „Pokud se nevzdáte, budeme se vám muset postavit.“

Obr odříkal kouzelné zaklínadlo, které se za ty roky naučil. Otevřely se východní dveře sálu a vešli dvojníci Arnošta, Jana a Richarda. Kulhali a z ran na nohou jim prýštila krev.

„Takhle dopadnete. Che che che,“ smál se jim Maliáš.

Jan a Richard se svými dvojníky soucítili. Sehnuli se k nim a společně se rozplakali. Jak však Janova slza dopadla na zranění jeho dvojníka, to se zacelilo, dvojník povstal a Jan v jeho očích spatřil vděčnost. Janův dvojník pak zmizel a Jan se cítil dvakrát silnější a mnohem méně osamělý než předtím.

Vnímavý a bystrý Richard si toho všiml, a tak nechal i svoji slzu ukápnout na dvojníkovo zranění. Vůbec nevadilo, že to bylo ze záměru; zopakovalo se to, co u Jana.

O kus dál se zatím Arnoštův dvojník doprošoval, sliboval černokněžníkovi hory doly, moc, o jaké se mu ani nesnilo a všechno možné, ale Arnošt ho prokoukl, protože všechny dvojníkovy klamy byly jeho vlastní. Kopl do dvojníka a zavrčel na něj. Dvojník padl bezmocně k zemi.

„Ha!“ dodal si sebevědomí Arnošt. Jenže i Arnoštův dvojník zmizel a Arnošt byl najednou dvakrát slabší a cítil se jako zpráskaný bičem.

Maliáš pobaveně sledoval Arnošta, protože chtěl vidět jen to, co ho pobaví. Když však nastal klid, bratři na sebe pohlédli a přikývli si na znamení porozumění. Stoupli si za sebe do zákrytu, čímž upoutali obrovu dětinskou, snadno manipulovatelnou pozornost. Když pak Richard ukročil vlevo a Jan současně vpravo, Maliáš se zděsil, protože mezi nimi stála princezna Scholastika. Pohled na její moudrou tvář, za hlubokými vráskami a jizvami se skrývající nezlomnou sebejistotu a majestát připomněl zdětinštělému muži jeho skutečný věk. A zatímco obrovo podvědomí se zoufale stresovalo neschopností vyrovnat se s tím, že byl oklamán nějakým trikem či optickým klamem, jeho tělo se začalo potit, na tváři mu vyrašily vousy, zhrubnul mu hlas, penis se mu nafoukl a zase ochabnul, svaly narostly a zeslábly, páteř vyrostla a zhrbila se. Tvář mu zestárla a zvrásněla a mysl zhloupla, protože moudrý nikdy nebyl a sama od sebe moudrost se stářím nepřijde.

Maliáš, proměněný k nepoznání, se pokusil postavit, ale nezvládl to. Žuchnul sebou, až se kamenná podlaha otřásla. Chtěl zavolat stráže, ale neudělal to, protože se styděl. Navíc si nemohl vzpomenout, jak se nazývá hůl, protože ji nikdy nepotřeboval a nezajímal se o to, jak žijí lidé jiní než on sám.

Královská koruna Maliášovi spadla z hlavy a dokutálela se až ke Scholastice. Ta ji zvedla, podala ji Janovi a Richardovi a ti korunu společně usadili na její hlavu. A tak skončila vláda krále Maliáše a začala vláda královny Scholastiky, dnes známé pod jménem Scholastika I.

Královna Scholastika ustavila tým paliativních pečovatelů, kteří obra Maliáše myli a krmili, koupali, podávali mu léky a četli pohádky. Poděkovala mu za to jediné moudré rozhodnutí, které v životě udělal – rozhodnutí vyhnat ji do světa, a vydala se napravovat škody, které v království způsobil všemi ostatními svými rozhodnutími.

Černokněžník Arnošt dostal slíbený sud kouzelné vody a zbohatl jejím prodáváním. Kouzlo ale nefungovalo tak, jak si lidé představovali, a ti z toho vinili Arnošta, takže tak získal spoustu nepřátel. Nakonec ho přepadla velká banda lupičů a o bohatství zase přišel.

Královna Scholastika pak žila na hradě s Janem a Richardem,než se je naučila rozlišovat, a pak uzavřela sňatek s Richardem, který jí byl bližší, a Jan se vydal do světa hledat svůj vlastní životní cíl. Protože byla Scholastika již příliš stará na to, aby mohla mít vlastní děti, s Richardem adoptovala dvojčata od sedmnáctileté Marie z vesnice, která je nechtěla, protože porodila příliš mladá a nezralá.

Královna Scholastika pak žila s Richardem a moudře vládla až do smrti a starala se o dvojčata Nikolu a Jindru. Protože už byla moudrá, nenapila se z pramene mládí a po třech letech skutečně dobré vlády zemřela. Dívka Marie zatím dospěla a na návštěvách hradu se sblížila s novým králem Richardem, takže s ní Richard uzavřel sňatek a společně vychovali Nikolu a Jindru a vládli až do smrti.

Konec.
Co byste na místě královny Scholastiky s obrem Maliášem nechal/a udělat vy?

[0x]
Popravit.
[0x]
Upálit na hranici.
[0x]
Vyhnat z království, ať se o sebe postará sám.
[0x]
Vyhlásit o jeho osudu referendum.
[0x]
Vyplatit mu sociální dávky, ale jinak na něj kašlat.
[1x]
Totéž, co královna Scholastika.
[0x]
Udělit mu vyznamenání.
[1x]
Postavit mu na nádvoří sochu a na jeho počest vyhlásit svátek.
[0x]
Jiná odpověď (napíšu do komentářů).


hlasovat mohou pouze přihlášení


přidáno 11.02.2019 - 17:12
Dominik hrušat: Až vložíte dílo a v tom panelu nalevo kliknete na "díla − seznam", zobrazí se vám seznam vašich děl a u každého je řada možností; a takovéto hlasování se tam vkládá volbou "vložit anketu". A nelekněte se, že vám se pak nezobrazí možnost hlasovat, to je v pořádku, ostatním se zobrazí.
přidáno 11.02.2019 - 14:31
jak jste tam dala to hlasování?
přidáno 01.12.2018 - 09:15
Dargnon: Jsem rád/a, že tě zaujalo téma. A co se týče těch čárek, souvětí a íček, mohl bys, prosím, být konkrétnější? Asi tam pár nějakých překlepů je, ale zajímalo by mě, co konkrétně máš na mysli.
přidáno 30.11.2018 - 19:41
Téma pohádek mě poslední dobou znovu zajímá a tahle patří k těm nápaditějším. Téma přirozeného stárnutí a zkušeností je zrovna něco, co by dnešním dětem prospělo.

Domnívám se, že kdyby autorka ještě opravila nějakou tu čárku a doladila některá souvětí nebo íčka, bylo by to ještě lepší :)
přidáno 28.09.2018 - 07:13
Ginnare: Máš na to podobný názor jako já. Děkuji. :-)
přidáno 27.09.2018 - 07:44
mstít se nemohoucímu starci by těžko někomu přineslo pocit uspokojení nebo zadostiučinění... samota ve stáří je jeho největším trestem a pečovatelé starající se o jeho životní potřeby a funkce mu blízkou duši nenahradí...
v tuto chvíli asi nevidím jinou možnost než hlasovat pro rozhodnutí Scholastiky... :-)
přidáno 26.09.2018 - 05:04
Klára Anna Keclíková: Zajímavý nápad. Děkuji za přečtení a komentář. :-)
přidáno 25.09.2018 - 20:31
Já bych obra vsadila do klece, a jezdila s ním po království a lidi by měli radost, protože by byl obr opravdu zbaven vlády

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Návrat princezny : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Nedobrý angličtin III
Předchozí dílo autora : Příhody Nezjištěno Procházky - 2. část - Slepá afinita

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde psaní básní pěkně od ruky.

ChciKupon

Slevové kupony do spousty eshopů, vybíráme pro vás ty nejlepší :)

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Patos

Krátké a mnohdy vtipné či šokující vystřihovánky ze života.

© 2007 - 2019 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku