Věnováno A. aneb už je to vše jiné...

Abstraktní dílko vytvořené na základě jednoho opravdu zvláštního snu.

Asi hodně velká dávka vzteku...

další ze zoufalejch výkřiků Popelky, co si hraje na strašně statečnou a hrdou...

jedno z mých starších "děl"

ranní básnička, co mě napadlo, to jsem napsala, protože patnáct je ti jen jednou :)

Můj pohled na situaci v této zemi...věřím že to není jen můj názor budu rád za jakékoliv komentáře :)

pro zajímavost: původně s názvem kalení (pak jsem si uvěfdomil, že né každý rozumí povrchovým úpravám materiálu)...po dlouhé době se mi snad zas nějaká povedla

..Co dodat :)

Nikdo se zubaté nevyhne,číhá jako stín na každého z nás. Měsíc je stejný,ať ho vidí kterékoliv z očí. Baví se spolu o jednom měsíci. Nevidí že je stále stejný,že to myšlenky z něj dělají velký nebo malý měsíc. Stejně tak jako člověk . Tma je nevědomost této stejnosti.

Experiment, který začal psaním nekonečného slova složeného ze vzájemně prolnutých slov, která od jedenáctého začínají jakoby dávat smysl, přičemž dílo začalo jednovětně popisovat vlastní vznik tak, že se popis začal stávat svým vlastním popisem, což mě inspirovalo mj. k vymyšlení pojmu rekurzismus.

RD

bez pocitu dluhu