Asbel - Poslední dítě Černozemě - Kniha první

V dávných dobách, kdy se teprve svět, probouzel ke svému vlastnímu životu, se na planetě Nabomia - (což elfskou řečí “Starých“ znamená - Zrod nového života) objevil portál. Místu, kde záhadný portál stál, se později začalo říkat Černozem. Černozem proto, že na ono místo přestalo svítit, jedno ze třech sluncí, které Nabomie měla. Byla zde jen černá zem, neúrodná poušť, ztvrdlého bahna a v lesích kolem se utvořily dlouhé močály.
Portál byl na svém místě velmi dlouho, tak dlouho, že mezi tím měnila celá planeta svojí podobu. Na planetě se rodilo mnoho tvorů, ras a všelijakých bytostí.
Jednoho dne se však portál rozzářil a osvítil tak celou Černozem. Ta zář byla tak silná, že její paprsky, viděli všichni na kilometry daleko. Mnoho Elfů a obyvatel této země, světlo lákalo. Paprsky je k portálu přitahovaly zvláštní silou, tak jako broučky přitahuje světlo, tak se tvorové Nabomie ze všech končin, hnali za jistou smrtí, která je v portálu čekala.
Zář jednoho dne začínala slábnout, paprsky se začaly stahovat zpět. Vypadalo to, že tajuplná síla portálu ustala. Z portálu se, ale na svět začali rodit nestvůry, démoni a jiné nečisté stvoření s temnou duší. Nikdo nevěděl, kdo byl za portál zla, zodpovědný.
Temnota, která byla jen v oblasti portálu se však začínala rozšiřovat a začala se šířit i k osídleným místům. Temnota do sebe poltila všechno na co dosáhnula. Zvířil se černý mrak a ten do sebe vše živé i neživé vtáhl.
Elfové. První z rodu Elfího krále Lumia (kteří si říkají Děti Světla), aby ochránili svou planetu, použili nejstarší magii světa. Díky magii Ohnivého světla, vytvořili dvanáct dračích vajec. Z nich se po čase, vylíhlo dvanáct draků. Tito draci, kteří se z vajec vylíhnuli, obsadili poté dvanáct oblastí Nabomie. Okřídlený dravci dostali jména po dvanácti místech planety Nabomie, kde se usídlili (Vikunope, Mugrade, Dobos, Ohiri, Gohiri, Hilehia, Loborter, Hirus, Thabos, Dramelia, Baliri, Lilara)
Tito zrozenci magie ohnivého světla, pradávní, bájní tvorové, s obrovskými křídly a plamenným dechem, měli jeden jediný úkol. Chránit svět, od démonů, obrů, a jiných pekelných nestvůr, kteří na svět přicházeli z Černozemě. Z té démonické brány. Elfové s draky uzavřeli smlouvu, jakmile se dá zlo na ústup, draci ulehnou k věčnému spánku.
Draci několik stovek let, bojovali s démony temnot, a z dvanácti draků, zbylo pouhých sedm. Portál se Elfům nepodařilo zavřít, ale za pomoci draků, které stvořili, dokázali udržet pomíjivou a křehkou rovnováhu. Zlo utichlo. Aspoň prozatím.
Elfové nechali vystavět vysoko v horách, po celé Nabomii, mnoho dračích chrámů. V nich žili elfí mniši a veleučený velmistři, kteří se oddávali dračímu kultu, modlili se k drakům, oslavovali je a psali o nich báje a písně. Projevovali jim velkou úctu.
Draci jak slíbili, ulehli ke svému věčnému spánku. Jen jeden drak, Thabos tak neučinil. Ještě než se připojil ke svým bratrům a sestrám. Rozhodl se, že se naposledy po celé zemi ještě proletí.
Podle zapovězených svitků starých velmistrů, se vypráví starý příběh. Z portálu se zrodili i první lidé. Mezi nimi byla i dívka Luella.
Luella místo kůže měla po celém těle šupiny. Takové šupiny, jako měli draci. V době, kdy Luella dospěla do věku plodnosti, jí lidé z jejího rodu, nechali odvést, do hlubokých lesů Thabosu. Báli se, že jim dívka přinese jen smůlu a zlo. A tak jí nechali v lesích. Doufajíc, že jí sežere nějaká zvěř, nebo že dívku roztrhají děsiví horští Orci.
Drak Thabos, který byl na svém posledním letu, před slibovaným spánkem, dívku z nebes zahlédl. Sletěl blíže a z cípu hory, kde se postavil, dívku pozoroval. Thabos se do dívky zamiloval. Zachránil dívku, před hladovým orkem a na svém hřbetu s ní vzlétl vysoko do oblak.
Než se odebral, jako ostatní draci ke svému spánku, proměnil se za pomoci své dračí magie a čisté lásky k Luelle, v člověka. Ve své prozatímní lidské podobě s Luellou v jeskyni, stihl zplodit potomka.
Z jejich oboustranné lásky se narodilo dítě. Dračí hybrid. Byl to první zrozenec draka a člověka. Narodil se jim zdravý a silný chlapec. Dostal jméno Nudrag.
Nudrag rychle rostl, rychle dospěl a měl mnoho dětí, mnoho synů a dcer, kteří se mísili s lidským rodem. Jeho rod se nazýval Nudragští orkové. Byl to silný a pracovitý rod. Jeho "noví" lidé patřili mezi první kovářské mistry. Nudragové ukázali prvním lidem sílu a magii ohně. Díky Nudragskému daru se rasa původních prvních lidí začala vyvíjet. Z bezbranných, nahých, malých tvorečků, rostl nový a silný národ. Už nesbírali jen rostliny, bobule a výhonky, vyráběli užitečné nástroje, díky kterým stavěli svá sídla. Dokázali však vyrobit i zbraně a v tu chvíli se u lidí objevila jejich temná stránka duše.
Svou dravou, bojechtivou a chamtivou povahou začali kolem sebe vše ničit, drancovat, byli krutí ke zvířatům i sami k sobě navzájem.
Dny se proměnily v týdny, týdny v měsíce, měsíce v roky, roky ve staletí. Lidí už v Nabomii, bylo tolik, že jich bylo mnohem více, než původních obyvatel této země. Z prvních kontinentů světa Nabomie se stali velká sídla lidí, ze sídel se stali malé i velké města a provincie. Jediný Thabos, největší z kontinentů patřil Nudragštím.
V Lobortehru na samotném jihu, ve městě Durf, vládl král Mundo. Ten byl celý svůj život fascinován draky a legendami o nich. Mundo slýchával od své kojné, o dvanácti dracích a jejich magii, o Černozemi, tajemném portálu, … Jeho mysl byla draky úplně poblázněná. Mundo si usmyslel, že chce najít všechny prastaré svitky, chce znát veškerou dračí magii. Díky ní, by se stal nejmocnějším člověkem. Stal by se panovníkem celé Nabomie.
Mundo věděl, že elfové dobrovolně svá tajemství nikdy nevydají a tak pustošil dračí chrámy, zabíjel velmistry a mnichy. A hledal starobylé svitky.
Svým jednáním započal, tak děsivou válku, mezi původními obyvateli Nabomie a lidským rodem, který za pomocí dračího potomka, se rozvinul ve zlo.
Náš vlastní příběh začíná právě v době, kdy Elfové, jsou už měsíce ve válce s Mundovou armádou. Elfové aby ubránili svá prastará tajemství a ochránili svitky dračí magie, dali dohromady svou vlastní armádu spojenou s temnými elfy. Všechny tyto boje a násilnosti však přičinili znovu otevření portálu Stínů.
Z portálu pod sílou zla, která tu všude panovala, se začali opět rodit démonické bestie. Draci už nebyli. Ty už se před staletími odebrali k věčnému spánku. Nebyl zde nikdo, tak silný, kdo by dokázal temnotu zastavit. Mundo nalézal v démonech své spojence a věděl, že bitva s obyvateli Nabomie je vyhraná, stačí už najít jen svitky a celý svět mu bude patřit.
Z portálu Stínů, kdy při válečném boji, zemřelo stovky elfů i lidí. Kdy hlínou prosakovala elfí i lidská krev dohromady. Kdy se setkala krev dobra a zla, se za té, bouřlivé noci, narodil malý chlapec. Vyšel z brány pekel. Ve svých maličkých rukách držel dračí vejce.
Dračí vejce ani draky, tu už nikdo dlouhé staletí neviděl. Nikdo neměl ponětí, kdo ten chlapec byl.
Hocha najde mladík se jménem Hender, mladičký zběh z Mundovi armády. Rozhodl se, že dítě s vajíčkem ochrání a že ho vezme sebou. V lesích narazí na zraněného mladého elfa Velda. Veldovi pomohou, ale ten na svá zranění z boje, záhy umírá. Ještě než zemře, poradí Henderovi, aby hledali dračí chrám, který je skryt hluboko ve skalách země Mugrade.
Protože všude po Namomii, jsou vidět Mundovi nájezdníci, cesta je tak dlouhá a nebezpečná. Henderovi se to nakonec podaří. Najde chrám ukrytý hluboko ve skalách. Po příchodu do chrámu se mniši, hocha ujmou. Aby však vše zůstalo v utajení, Hendera zabijí.
Dítě v klášteře vyrůstá v utajení, stejně tak i jeho dračí přítel, který se z vejce vylíhl. Chlapec i drak však rostou a není jednoduché držet draka, tak dlouho bez povšimnutí. Drak se může stát jejich jedinou záchranou, ale i hrozbou.
Mundo dobývá celý svět. Elfové už jsou velmi slabí, stejně tak jako ostatní. Rozhodnou se tedy pro obnovení dračí magie. Díky ní by mohli nadobro zavřít brány Portálu Stínu a ukončit tak válku s Mundem a rasou jeho krve.
Chlapec, který dostal jméno Asbel, má však se svým drakem úplně jiné úmysly, než napomáhat elfům v boji proti lidem.
Napsala Darina Jakubičková (Auryn Book)