 02.10.2013 2 1417(10) 0 |
Ukryté obrazy,
v kalužích po jarním dešti.
A zmáčené parapety,
zahalené v chladném plášti.
Silou lámající větve stromů,
přes střechy přehlédnout.
Vidět zase zpátky domů,
v teple zalehnout.
Kroky stejně chladné jako počasí,
v promoklých papučích.
Srdce žal neuhasí,
ani přítel - živočich.
Přes barevná sklíčka,
hledím přímo i vzhůru.
Když pak dolehnou mi víčka,
neznám noční můru.
Kdysi draze jsem vypadal,
i nosil stejných šat.
Pak náhle život začal uvadat,
a já se hloupě nechal vzdát.
Teď bloudím ulicí plnou křiku,
a nevím proč tu jsem.
Stalo se to v jednom mžiku,
jak blázen tady - jsem.
Pár přátel stačí mít,
ne, se smetánkou žít.
Pak možné jest něco chtít,
a o životě snít.
Měl jsem začít přesně takhle,
netvářit se jako bohatýr.
Mohl jsem se míti lépe,
být ten správný kavalír.
Je mi líto věcí,
co způsobil jsem.
Už dávno - arci,
hojný nejsem.
v kalužích po jarním dešti.
A zmáčené parapety,
zahalené v chladném plášti.
Silou lámající větve stromů,
přes střechy přehlédnout.
Vidět zase zpátky domů,
v teple zalehnout.
Kroky stejně chladné jako počasí,
v promoklých papučích.
Srdce žal neuhasí,
ani přítel - živočich.
Přes barevná sklíčka,
hledím přímo i vzhůru.
Když pak dolehnou mi víčka,
neznám noční můru.
Kdysi draze jsem vypadal,
i nosil stejných šat.
Pak náhle život začal uvadat,
a já se hloupě nechal vzdát.
Teď bloudím ulicí plnou křiku,
a nevím proč tu jsem.
Stalo se to v jednom mžiku,
jak blázen tady - jsem.
Pár přátel stačí mít,
ne, se smetánkou žít.
Pak možné jest něco chtít,
a o životě snít.
Měl jsem začít přesně takhle,
netvářit se jako bohatýr.
Mohl jsem se míti lépe,
být ten správný kavalír.
Je mi líto věcí,
co způsobil jsem.
Už dávno - arci,
hojný nejsem.
02.10.2013 - 22:15ó, ten starosvětský styl, mám ráda když něco v dnešní době tímto zavání, jsem takový staromilec a ty si asi kavalír, jeden z posledních, alespoň v poezii, mám pocit že i jiné dílo co jsem od tebe četla bylo takhle zvláštní, jiné a originální, proč ne
02.10.2013 - 20:35Hmm. Tedy tahle básnička mě nadchla. A to i přesto, že na mě působí hrozně archaicky - ergo disponuješ bohatým, leč nesoučasným slovníkem, abych tak řekl. Arci, jest, a ten slovosled ti možná diktoval Oscar Wilde, ale čert to sper, moc dobře se to čte a působí to tak vyspěle básnicky. Nevím, myslel jsem dávno, že mě staromódní verše už nikdy ničím neosloví. Možná jsem se zmýlil.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Arci. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Orbis.
Předchozí dílo autora : Touha
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Capik [16], ludvig lerian [15], smarstin [14], Kaliban [9], magdalena [6]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
