dala jsem ti rok a půl svého života)

„Krátká báseň o pomíjivém setkání rosy a slunce, symbolizující bolest, krásu i touhu po nemožném. Alegorie lásky, která každý den znovu začíná a končí.“

Z mramoru nebesa

Jedna klasičtější

..a pak možná jednou pod dohledem vůně z čajových listů, si na malou chvíli dovolíme, zase si jí vážit. A nejspíš i sebe!

rozepsané..

Inspirováno obrázkem z africké savany...

Je těžké najít někoho, s kterým souzníte. S kterým i když je ticho, slyšíte(slabounce), jak vaše srdce rytmicky vyťukávají melodii. Každý má svou, každý má jinou, ale když se spojí, tvoří harmonii... A až ho najdete, už nikdy nezavírejte víko od klavíru...

Tohle je pro úžasného poníka, který 12.11. utekl na věčné pastviny...

Psáno podle skutečných vzpomínek ...

Pokus o Haiku