..a pak možná jednou pod dohledem vůně z čajových listů, si na malou chvíli dovolíme, zase si jí vážit. A nejspíš i sebe!
 18.09.2012
4
1311 (13)
0
Ukrylas
galerie

slunce do nicotných dlaní
pak
naposled vydechlo ráno
němá jest noc
a už nikdy víc
nepřijde den

/jak příhodně
sobecké/

Zrádný hlas času
roztřásl okna půvabných žen
svět pozbyl studu
a roztříštil střepy do našich cest
spravedlivě a přesně
po sedmi kouscích
tentokrát od každé pachutě

/a my vyhnanci
z království pokory
nemáme víc,
než prosby a řev/

Ty už mi nestačíš,
Lásko.
Ne..
..dneska ne,
dneska už NE!


/modli se
k nemravným bohům,
jež se ukaji..
..v odpuštění /

Za ušima špína
z polknutých vět
na hranách stolu
tančící
zklamané nepravdy
z prohraných myšlenek
a
pak už jen čekání
než šálky čaje
náplní
ztracená slova
bez písmen

/a všechno to vydáme pod názvem "upřímnost",
co říkáš?/
 27.09.2012 15:06
ioreth: vykříčet.. vykříčet do papíru a oddechnout si. Kdyby to tak fungovalo... Děkuju za tvoje slova!
 25.09.2012 13:31
moc se mi líbí jak píšeš. jak vystihneš emoci a potřebuješ ji vykřičet. je to plné.
 19.09.2012 19:46
Yana: narvaný citem.. :) jsem ráda, žes to tam našla děkuju :)
 18.09.2012 21:42
Pro mě je to dílo narvané citem, je nádherně napsané

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.