chtěla jsem tančit...a pořád chci:)

-- -- -- Kritiku snesu -- -- --

Motto: Netřeba dlouhých slov, když srdce jímá žal, vzpomínek vrší rov všemu, cos miloval... Padl na mne nějaký smutek a pročítaje svá stará dílka, padl jsem na tohle. Sice je situováno na konec léta, ale ty pocity beznaděje jsou úplně stejné...

Když skutečnost je trochu tklivá, ještě mi krásné snění zbývá, v němž život šťastnějším se zdá, než ten, který teď žiji Já!

slibuju,slibuju...ze jednou..slibovat nebudu.

když ji tak chtěla...

Neměla bych změnit přístup k životu? Jaký si to člověk udělá, takový to má. Menší procházka do mého nitra.

freedom trip to Portugal. jsou to kusy basni, ktery asi nikdy nemaj bejt dokonceny. nebudu to davat do deniku. je to pro me vic nez dulezity. photos from deviantart.com venovano O.(predevsím) a jeho nejlepsimu priteli L., Layle, T. a vsem mym muzum.

mini ..

Zase na mne sedl splín, /viz přemíra zdrobnělin/, a já začal vzpomínat na to. co zas měl bych rád....

nevím, jak to nazvat, jen mě to napadlo

HAIKU

bilanční, potemnělá, stavitelská

Pro změnu z trochu jiného soudku...;o)

Četl jsem na literu báseň s poetickým názvem Nedělní ráno a hned se mi vybavil refrén známé písně téhož jména z brku Vladimíra Poštulky, kterou tak skvěle zpíval Pavel Bobek. Pozměnil jsem první verš a zbytek textu už je jen můj, ovšem zpívám si to na stejnou melodii! Omylem jsem tu píseň přisoudil Mirku Hoffmannovi a Zelenáčům, i když možná ji taky někde zpíval. Teď jsem to zjistil a opravuji aspoň zde. I když i Mirka Hoffmanna rád poslouchám...

Miniaturka, ke které mně ispirovala jedna básnička na literu...

tam někde uvnitř člověka - ten pocit nemám rád

[*]