duše světa trpí a některé necítí nic, což bolesti znásobuje mnohem víc.

Povídka využívá jisté mezery v historických dokumentech, týkající se střetnutí husitů s křižáky 14. srpna roku 1431. Tehdy se žoldnéřské vojsko dalo na bezhlavý útěk, když údajně uslyšelo rachocení vozů a chorál "Ktož sú boží bojovníci", takže kališníci měli usnadněnou práci při jeho pronásledování. K fantazijnímu vysvětlení, proč tak zděšeně prchali jako by měli v patách ďábla, jsem napsal níže uvedenou povídku.

Dneska se asi na víc nezmůžu. Jak dlouho bude člověka dostihovat bývalá láska? Přestože je teď šťastný?

Prosím vás,berte tyto říkanky z rezervou,jsou jen k pousmání a nehledejte za tím nic víc než to,čím jsou-jen ptákoviny. Nikoho se tím nechci dotknout,ale pokud budeme všechno brát smrtelně vážně,tak "zajdem na úbytě",nehledejte tam žádné umění,jen více či méně povedené srandičky. Taky jsem teď většinou u PC kde nejdou vložit reakce na vaše reakce,takže neodpovídám ne z nafoukanosti apod. ale nemůžu..DÍK ZA POCHOPENÍ-KEEP SMILING!:-)

xy

možná spíš jen blbůstky

... svět bude asi nedělitelný

Text s využitím eufonických hlásek, vnitřních rýmů a kalambúrů.

pocitu

Povídka o tom co jsme a o tom, co může být v nás.

Po totální vývrtce se házím zpátky do klidu.