Seznámení Pátka a Robinsona

to, o čem budu psát mě hluboce zasáhlo a hodně mě to od dotyčného mrzí

Fádní název ke včerejšímu dílu, které jsem sem ani nechtěl dát. Jenže mám v sobě půlku šampusu od Michlovského a dva paňáky tequilly vlastnoručně propašované. A už se mi to líbí víc. Klasické střídání rádoby vyšších obrazů s dnem života. Fabulace. Zítra je jeden z dní, kdy se mi do lesa nechce, bude vedro od rána, hadry pod Domažlicemi, před pěti lety holina, co tam bude teď? Já, zrzka a Saša od Uralu, ani pánové už tuhle práci nezvládaj. Nebaví je hledat dřeviny, určovat druh poškození, měřit výšky, tloušťky, nevím. Chlapi jsou prostě líný kundy. No a pak ještě dvě plochy, jedna ve vypečeným podrostním okraji lesa, poslední snad bude "normální" les, borovičky, ve kterých se dá chodit. V úterý to utnu brzy a půjdu na Odysseu jen kvůli názvu. Recenze nečtu. Když jsem letěl do Indie, tak jsem ani nevěděl, že existuje nějakej Tádž Mahál. Byl krásnej, ale Himaláj mnohem víc, sorry lidi.

První sloku jsem si drze vypůjčil od Mládka, ale fakt jsem si nemoh pomoct, neb je dnes víc než aktuelní.

Jsem začátečník. Jen tak jsem zkusil, co mě napadalo. A ano, jsem zaslepen čímsi :)

Toto vyznání jsem napsal před mnoha a mnoha lety své milované ženě Olince.

--štěstí je jen slovo, neštěstí bolest a prázdnota nesnesitelnost--

vryl ses mi pod kůži! musím to tajit! kdo mi teď poradí, jak klid zas najít? kdo posoudí? kdo rozsoudí? kdo odsoudí?

Blízcí lidé prožívají smutné události a já se s tím potřebuju vyrovnat.

a hlasy do hlavy lžou a nelžou. Neměň se. Jsou krásný (jaký jsou)..

..někdy, když jsi spal.