když dýcháš na stěny ledové bubliny

za vesnicí
ohořelé milostné dopisy
nabírají v polích
sílu hurikánů

za klubem
decibely čeří hladinu
v každém deset sluncí
před srážkou

za prasárnou
zmuchlané útlé odpuštění
zaseklo se na plotě
hospicu lásky

vydýchal sis chodbičky
z bubliny ledové
teď na svobodě zmatený
ve versailles hledáš kopřivy

za krkem
ochablý sval pěněžní
popel z konstantní štěstěny
sází do oceánu slov

ach, být nikým, to je tak bezpečné!

jsme jako dvě večeře
vyzvracené na šikmý chodník