casa.de.locos: "Zaprvé nevím, co to je a zadruhé mne to uráží? " Sůl nad zlato :-P
Takže znáš i pohádky a máš Sloní paměť! :-)))
Má poznámka a mnou vytvořený novotvar neskrývají v sobě žádnou skrytou urážku! Vznikl jako snaha něco vyjádřit a neuchylovat se k cizím termínům, které pohříchu moc neovládám, o mém názoru na jejich četné zařazování do naší krásné mateřštiny nemluvě! Jen jsem reagoval na tvou konverzaci s Tomem a myslel tím nutnost velmi rychle spolykat velkou porci povinné literatury, což se musí nutně projevit i v inspirační kaskádě. :-P
A tahle odpověď Tomovi mne naplnila obdivným nadšením!

> Tom Cortés: Čtu seznamy děl k maturitě, a chce se mi ječet. Tak ječím. Chci se naučit ječet v iambickém pentametru.<

Hezký víkendík! Snad je i u vás tak krásně jako tady...:-)))

A takhle vznikají nové směry! Chtěl jsem být chytřejší než mechanická okurka a zeptal jsem se strejdy G., tak už vím, na čem jsem! :-P
Zdá se, že jsi velmi podnikavá dívka se širokým záběrem...:-)))
A to prokládání kurzívou mi připomnělo knihu Pavla Hejcmana "V těchto prchavých okamžicích". Tam jsou takto označeny vzpomínky, které oživují děj knihy o stárnoucím italském profesorovi archeologie, vdovci a otci děvčátka, které mafie použije jako rukojmí, aby jej donutila s ní spolupracovat. A on citově tápe mezi svojí sexy
americkou asistentkou (která ale byla ve službách mafie!) a půvabnou švagrovou, sestrou své zemřelé ženy, která se nevdala a vychovává jeho dceru.

Svědectví o kanibalismu?

Jak naznačila již Zamila, kurzíva tu plní jen funkci zvláštních uvozovek, křoví, v němž jako plachá zvěř se skrývá to, co je podstatné! Jinak jsi evidentně rychlosečtělá, což osvětluje Tvá odpověď Tomu Cortésovi! Připomíná mi to vlastní, dálkové, studium. Náš češtinář a v posledním ročníku navíc i třídní, byl fanatik, jen z politických důvodů sesazený z funkce VŠ profesora. V čtenářském denníku chtěl i výpisky z děl autorů a naše vlastní recenze, nic opsaného z obálek apod...Všichni jsme to tak nějak flákali, jiní i víc, takže z 31 nás zbylo 11, jenže najednou to po nás chtěl, že bez toho nás nepustí k maturitě! Ale kdo to má při práci všechno číst? Tak jsem seděl ve studovně naší vědecké knihovny, velký štos knih a výborů, trhačku A4 a pár různobarevně píšících propisek a vytvářel jaký si kompilát, který jsem následně obohatil i svými výplody. A pak vytvořil nový čtenářský denník! Kupodivu to prošlo, asi jsem hodně zapojil i fantazii! A navíc jsem měl v rukávu pro strýčka Příhodu i pár triků v podobě úryvků zpaměti či bonmotů slavných lidí a u maturity jsem dokonce nejen zmínil, ale i s patosem deklamoval báseň "Zní zrady zvon", čímž jsem kantora rozštípl a přesvědčil, že téma znám do hloubky! (Haha! Pokerové blafování mělo úspěch...)
P.S. Přiznávám, že autoři, které jsi jmenovala Tomovi, jsou mi neznámí, max jsem někde zaslechl některá jména. A ta francouzská knížka dává naději, že terorismus vymře na úbytě...:-)

Když tak čtu tu záplavu cizích slov, napadá mne, zda by taková dnešní dívka ještě porozuměla prostému českému vyznání lásky nebo by si případný nápadník musel nejprve opatřit a prostudovat výkladový slovník cizích slov, aby dokázal prosté: "Líbíš se mi a mám Tě rád!" vhodně obepsat odbornými termíny? Jinak nelze přehlédnout, že rčení "Hic sunt leones" se stalo Ttojí oblíbenou frází...:-)))

Máš strach z bílých míst
a bojíš se v sobě číst
vstup bez váhání

Napůl dítě - napůl žena,
polibkem je okouzlena,
byl krásný májový den
a jí sedmnáct let jen...
Koupil jsem si kdysi v antíku malou růžovou knížečku "Pravidla líbání!" Ale netvrdím, že jsem vše vyzkoušel! Kde třeba u nás přijít k Eskymačce, když i Francouzky jsou profil ouzký, no ne? ;.)

I think I can't say
Waitangi day is the way
black man let it lay

Tak ta je kouzelná! :-)

Čas, kdy se ještě nechceš loučit se sny,
ptáčkové v hnízdech vstávají však zas
a písní něžnou chválí krásu Vesny,
přichází ráno, kouzelný to čas!

Na lístcích ještě svítí kapky rosy,
vánek si tiše píská ve větvích,
s úsměvem probouzí Tě úsvit bosý
i píseň kosí hned je samý smích...

Tak protáhni si lehce svoje tělo,
(pružně jak kočka z lože vyskoč již!)
i když by ještě dolíhnout se chtělo,
povinnost volá, jak i sama víš...
:-)))

Jj, líbí se mi to! Je to takové něžnounké a inspirativní!
Přeji Ti "Dobré a ještě lepší jitro!" (Jako kdysi František Nepil ve svých rozhlasových raníčcích...):-D

Představ si, zatím vnitřním zrakem,
jaký život chceš jednou žít,
v němž smutky své brát budeš hákem
a jenom slunce v duši mít!

Zaplň srdce budoucí láskou,
květiny zahrň do svých snů,
usmívej se a budeš kráskou,
pro kterou každý muž chce žít!

Co bylo, už je minulostí,
tou moudrý člověk nežije,
čti správně v knize přítomnosti,
ať budoucnost se rozvije...
:-)))

P.S.

I když dnešek i hořce chutná,
zítra již sladký bude zas,
víra ve štěstí, ta je nutná,
pak touhou zavoní Tvůj čas...
:-D

Nebásník:
Vidím, že i v tobě se skrývá
dušička hodně přemýšlivá,
nejen láskou živ člověk je,
ale i tím, s čím bojuje!
:-)

Ještě mne k sobě přitiskni,
chci dýchat vůni štěstí,
chvíli jen ať má duše sní,
naposled snad smím kvésti...

Ještě tu hořím plamenem,
co spaluje nás oba,
já Tebe skrývám v srdci svém,
krásná to Lásky doba...
:-)

Ač ještě trochu mrholí,
Slunce již usmívá se,
co bylo, jednou přebolí,
dnes svět již hezčí zdá se.

Tak zkus se zase usmívat,
smích každé tváři sluší,
smíška má Osud více rád,
a smích hřeje i v duši!

Neroň víc slzy krvavé,
pod úsměvem skryj rány,
ať smutek navždy uplave
v daleké oceány...

Buď duše Tvá jak lampion,
byť s dortovou jen svíčkou,
pak rád zas políbí Tě On
a nejen pod třešničkou...
:-)

Líbí se mi to Tvé optimistické odhodlání, i když veršíky naznačují, že Tvůj život třeba není vždy procházka růžovou zahradou...Ale čí je? :-)))

Jsem odkojen filmovými Básníky a zrozen na Štěpánka, tak mne hned napadaly varianty, kde místo "možná" zaznělo mi "snad"...:-)
Jj, občas člověk potřebuje sám sobě najít důvod, proč tady dále být či proč se ještě pokoušet o změnu.

Snad pro ty oči,
co se chtějí smát,
snad pro ta slova,
která umí hřát,
snad pro tu lásku,
prokřehlou u vrat...

Vítej mezi psanci!:-P

Ulicí kráčíš v zadumání,
ve větru vlas se třepetá,
co skrývá noc, ty nemáš zdání,
minulost v mysli rozkvétá...

Vzpomínky na to, co jsi četla,
zaslechla, film cos viděla,
ryk bojů poblíže bran Pekla,
kdy chví se duše omšelá...

Mysl se z minulosti vrací,
hodiny věže odbíjí
čas, kdy se v hnízdech budí ptáci,
jitro má z růží košili...

Miluješ rána plná ticha,
kdy noc se se dnem střídá zas,
člověk okouzlen sotva dýchá,
přál by si zastavit teď čas...

*****************************
Jak píše Zamila,
cos v sobě skrýváš asi,
obraznost spanilá
a letmý dotek krásy,

ještě to uzrát nech,
rozmlouvej s klávesami
(než zklidní se tvůj dech!),
pak verše přijdou samy...
:-)














(až sklidní se tvůj dech)

korálek: Děkuji! Pokud evokuje libé představy je to snad jen dobře! Tohle jsem původně stvořil na jeden zátah jako vyžádaný komentík kdesi jinde. A po drobné úpravě předposlední sloky jsem to vložil i sem jako protipól té předminulé, vyznívající trochu smutně. Ale jaro je už za dveřmi, tak proč truchlit? :-)

Nebásník: Díky! Vítej na mé stránce a pokud ti můj poněkud archaický styl psaní sedne, nahlédni i na další dílka, v hlavníc i v zápiscích...:-)

A42: Rituál? Možná ano, ale ne aztécký! I když jeho význam není menší...:-)