25.02.2017
2
1218 (12)
0
Mlha se zvedla a mrholí,
na nebi už slunce svítí.
Co dnes tě bolí tak přebolí,
odkvete jak loňské kvítí.

Zvedni svou tvář a nezoufej,
špatné dny zas jednou zmizí,
ten kdo nic necítí mrtvý je,
mrtvého hlína jen tíží.

Otři si své srdce bolavé,
osuš své krvavé slzy,
na rty si opět úsměv dej,
tvůj smutek rychle pak zmizí.

Rozsviť svou duši jak lampion,
nesnaž se schovávat v stínu.
Zítra zas na světě bude hej,
nemarni život svůj v splínu.
 21.03.2017 22:46
Ač ještě trochu mrholí,
Slunce již usmívá se,
co bylo, jednou přebolí,
dnes svět již hezčí zdá se.

Tak zkus se zase usmívat,
smích každé tváři sluší,
smíška má Osud více rád,
a smích hřeje i v duši!

Neroň víc slzy krvavé,
pod úsměvem skryj rány,
ať smutek navždy uplave
v daleké oceány...

Buď duše Tvá jak lampion,
byť s dortovou jen svíčkou,
pak rád zas políbí Tě On
a nejen pod třešničkou...
:-)

Líbí se mi to Tvé optimistické odhodlání, i když veršíky naznačují, že Tvůj život třeba není vždy procházka růžovou zahradou...Ale čí je? :-)))
 26.02.2017 09:45
je to tak, ale niekedy je ťažké rozsvietiť ten lampión v sebe

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.