Myšlenka být lidmi a zároveň i zvířaty se mi líbí. :-) Děkuji, že ses rozepsal.

Ano, zvolnění v oblasti paměti opravdu existuje. Myslím, že je příčinou nedostatek příležitostí k využití paměti a opakování zapamatovaného a ocenění paměti. Nicméně je velmi krátkozraké považovat online zdroje za vhodnou náhradu vlastní paměti. Minimálně proto, že zatímco vlastní paměť člověku jen tak někdo nevezme (Ivo Jahelka to v jedné písni vyjadřuje slovy: "To, co máš jednou v sobě, nevezmou ti ani v hrobě."), online zdroje se mohou snadno změnit či zmizet. Vzpomeňme na vaporizaci z Orwellova 1984 a uvažme, jak by byla snadná a účinná (a reálná), kdyby byli lidé odkázáni jen na online zdroje. (Kdo si nevzpomene, může si to najít na Wikipedii... ;-) ) Kromě toho paměť využívají i jiné části psychiky (např. intuice), které budou člověku mnohem prospěšnější, když si fakta bude skutečně pamatovat, než když se spolehne na to, že je v případě potřeby někde vyhledá. Zkrátka řečeno, snaha nahradit přirozenou paměť elektronikou se může člověku vymstít.

Reklama a její působení na člověka je rozsáhlé téma, kterým jsem se už zabýval/a, např. v zápisku http://www.psanci.cz/denik.php?denik_id=4330-poznamky-o-reklame . Kromě něj mohu k tématu ještě doporučit knihu "Zbraně vlivu", film Český sen (2004). Jsem přesvědčen/a, že reklama má kromě přímého vlivu na člověka i vliv nepřímý - člověk si proti ní vytváří obranné mechanismy, které pak narušují jeho běžnou komunikaci.

Vzhledem k tomu, že na Facebooku nemám účet, neumožní mi to si přečíst odkazovanou diskusi, takže k ní se vyjádřit nemohu.

Eleanthir: Děkuji za přečtení a výborný komentář. Zvlášť mám radost, že jsi mě doplnil. Souhlasím, že sebevědomí a arogance se přímo nepodmiňují.

Eleanthir: Je to pro mě forma genderové prezentace na webu. Nezapadám dost dobře ani do ženské ani do mužské klasické genderové kategorie a myslím, že tolerantnějším lidem takové vyjádření pomůže vyhnout se podvědomým stereotypům a brát mě víc takovou/ého, jaký/á jsem.

Nad vztahem mysli a těla jsem se už zamýšlel/a několikrát a svoji představu čas od času vylepšuji. Rozhodně je to vztah velice komplikovaný, nejvíc asi připomíná vztah počítačového hardware a software. Co se týče ovlivňování, nejpraktičtější se mi jeví teorie, že existují tři oblasti: psychická (vědomí, podvědomí, nálada), somatická (kosterní svalstvo včetně dýchání) a vegetativní (hladké svalstvo, např. střeva) a všechny tři se navzájem ovlivňují. Proto člověk třeba při psychickém vypětí přestává dýchat, ale i naopak: uvolněné dýchání, i vynucené, uvolňuje psychické napětí.

Myslím, že mezi buňkami lidského těla nemusí být taková rovnost jako mezi lidmi. Většina buněk je totiž zpravidla bez problémů nahraditelná jinými buňkami téhož typu (na rozdíl od lidí). Navíc pro člověka jako celek jsou některé buňky důležitější než jiné - ztráta části buněk tukové tkáně bývá vyloženě vítána, ztráta buněk mozku způsobí bezmocné přežívání v závislosti na přístojích a ztráta buněk srdečního svalu vede zpravidla k celkem rychlé smrti. Proto si myslím, že je v pořádku, že některé buňky v těle člověka jsou nadřazeny jiným.

Co se týče formální stránky, úvaha je opravdu plná chyb a stylistických nedostatků (možná i myšlenkových, které ale mezi těmi stylistickými nejsou tak poznat), ale pokud nechceš, nebudu to rozvádět.

Eleanthir: Myslím, že označení "uniformní masa myslící asexuální želatiny" je přehnané. Ačkoliv textová online komunikace výrazně zkresluje charakteristiku člověka, přesto i v ní lze hodně "psychologického prvku" vypozorovat.

Děkuji za návrh dlouhodobého seberozvíjení. Ta myšlenka je mi sympatická, ale když se nad ní zamyslím, obávám se, že aby bylo seberozvíjení nejen efektivní, ale i účelné, nemůže být jen spontánní. Musí probíhat podle nějaké rozumné "osnovy", protože jinak hrozí, že člověk si vybere pohodlnou, ale nevyváženou směs oblastí, ve kterých se chce rozvíjet, a něco důležitého, co v dalším životě bude potřebovat, ač o tom ještě neví, opomene. Asi jako spisovatel, který se roky cvičí v pravopisu a už jej má prakticky dokonalý, ale opomněl kreativní myšlení, takže nemá, co psát, protože ho nic nenapadá. Nebo trosečník, který stráví roky zdokonalováním schopnosti svádění a flirtování, aniž by věnoval jakékoliv úsilí opuštění jinak neobydleného ostrova, na němž ztroskotal. (Ale možná to jen špatně chápu...)

Souhlasím, že dobrovolný rozvoj člověka bývá efektivnější než umělé vštěpování, ale ještě efektivnější by, myslím, bylo utvořit podmínky, které člověka k rozvoji vybízejí a odměňují ho za něj, a to lze i uměle.

S možností realizovat moderní "základní službu" ve spolcích jako např. skauti, souhlasím, jen musí být splněna podmínka izolace od rodiny a podmínka nutnosti přiměřeně se o sebe postarat. Bylo by ideální, kdyby tento "šok" přesvědčil zúčastněné k dobrovolnému a přirozenému rozvoji k dospělosti i za situace, kdy jiné zdroje (např. rodiče, kamarádi, média) takovou cestu nepodporují, nebo od ní vyloženě odrazují. Ale obávám se, že žádná stoprocentně účinná metoda neexistuje. Někdo vždy zůstane submisivní a závislý. A asi to nevadí, pokud takoví nebudou všichni.

Děkuji za vynikající a podnětný komentář. :-)

Příjemná představa. Souhlasím s Lenčou.

Jen přemýšlím, co má znamenat ten @ na konci. Je tam jen zapomenutý, nebo je to analogie Q.E.D. na konci důkazu? (Viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Q.E.D. ) Nebo má ještě jiný význam?

A42: Děkuji. :-)

Severak: Děkuji za přečtení a komentář. Co za hudbu ti začalo v hlavě znít? Byla to nějaká známá melodie, nebo prostě jen nějaké tóny?

Amelie M.: Děkuji. :-) Mám radost, že ti to vyvolalo příjemné či zajímavé pocity a myšlenky. Souhlasím, zdání klame. Děj v těchto povídkách není vůbec důležitý. Hlavní jsou ty pocity a myšlenky a osobnost vypravěče.

Báseň se mi líbí, nejvíc oddíl IV. (Ten by vydal za samostatnou báseň bez jakékoliv milostné tématiky.) Podařilo se ti do ní dostat spoustu asociací.

To, že poslední dva oddíly mají shodně číslo VI., je záměr, nebo překlep?

Také jsem si přitom představil/a spíš opravdové vločky. Sněžítko jsem viděl/a snad jen jednou a letmo, ale to, co si podle tvé básně představuji, je příjemné. Děkuji za ni. :-)

casa.de.locos: Your comment is great! I am even thinking about translation of some of my short works to English to get such wonderful comments.

Jednoduchá, ale pěkná básnická miniatura. Líbí se mi a docela mě pobavila.

Úvaha má dobrou myšlenku a v podstatě s ní souhlasím. Dalo by se ještě dodat, že čím víc se o něčem mluví, tím méně se s tím udělá.

Přemýšlím, proč dnes lidé neříkají, že chtějí zachovat mír. Naopak, spousta lidí touží po válce a s radostí by ji uvítali. Důvody mě napadají dva: hesla jako "chceme mír" byla používána za socialismu a dnešní politický mainstream se od socialismu chce distancovat, tak vlastně odmítá chtít mír. Druhým důvodem může být pocit spousty lidí, že si v dnešním světě připadají neschopně a neužitečně a že ve válce by našli svoje využití. (Tato myšlenka je ovšem falešná. Kdyby ji mysleli vážně, určitě by už nastoupili k vojenské službě a odletěli bojovat za NATO do zahraničí.)

Po gramatické stránce úvaze chybí čárky oddělující věty.

První nahrávka se mi líbila víc. Na té druhé je věštkyni špatně rozumět a má přehnaně nepřirozený hlas, který na mě vůbec nepůsobí strašidelně.

Geniální nápad. Líbí se mi ten nečekaný závěr.

Věta "Měla tam věštící kouli, karty a takový ty divný předměty, co věštkyně mívaj" je působivá.

Smysl mi dávají jen poslední tři řádky a pak možná "bolestné zbytky diktatur", pokud se má jednat o důsledky výchovy.

Tato báseň mi připadá trochu depresivní, cítím z ní pocit marnosti. Odpověď na otázku, co dělat, je jasná: přemýšlet. (I v případě bolavé hlavy se vyplatí přemýšlet, od čeho asi bolí...)

Báseň se mi líbí, zvlášť to fotografování ("abys mohla fotit").

Já mám zimu rád/a, ač je "sterilní". (Možná právě proto.) I v zimě lze zažít zajímavé věci, jak ukazuje epizoda Darii S04E02 "Antisocial Climbers". Ale kdo ví, zda ty bílé závěje vůbec přijdou - vzhledem ke globálnímu oteplování.

casa.de.locos: Rád/a bych tvoje díla komentoval/a víc. To, že tak nečiním, bohužel není dáno tím, že by nebylo co dodat, ale spíš tím, že obvykle tápu v jejich interpretaci a ohodnocení.

U této etudy dokážu říci jen to, že je napsaná s vysokou dávkou kreativity.