Jenoféna

JENOFÉNA

I.

To nejlepší člověk spatří
zcela jinak, než se patří.
Třeba já jsem takhle viděl
(to bych se až skoro styděl)
jak se tuhle
(pletu jména)
Jenoféna
převlíká.

II.

Černý prádlo, bílá kůže,
co víc potěšiti může
oko muže nežli výjev podobného druhu?
Duše má se točí v kruhu.
V kruhu hledá rozetnutí,
nemyslet jen, furt se nutí,
nemyslet na Jenofénu,
krásnou ženu,
spanilou.

III.

Chtěl bych tě potkat v Lukách
(nebo v Lužinách)
na Zličíně, kde linka začíná
nebo na dalším z nesmyslných míst.
A jen jednou věcí jsem si jist:
že zavedl bych řeč na naprosto blbé téma
(takové, ke kterému slečna říct co nemá)
- komunisté a progresoři
- wolpertinger (a jiní tvoři)
- radiátor, rádio a sondy
- skleněné oko autobusáka Tondy
- stroj na výrobu blesků
- historie Němců v Česku
- kaktusy a tlustice
- podprsenek kostice
(Sakra! Co mě popadlo?)
(Furt jen myslim na prádlo)

IV.

Za Ruzyní, Dlouhou mílí
místo cvrčka syntezátor kvílí,
místo hvězd tam lampy svítí,
smrdí auta, kde má vonět kvítí,
místo splavu - vodní elektrárna hučí.
Opilci tam nocí místo vlků skučí.

V.

Záclony jí někdo sežral... asi
té přehlídce ženské krásy..
Nebo jí snad vůbec ani nevadí
když jí někdo okem okna pohladí.
Tahle holka s divným jménem
v trubkách vodní kamenolom má.
Mám chuť zvolat jejím směrem:
Jenoféno, buďte má!

VI.

ein
zwei
drei
vier
fünf
sechs
teď by měl přijít sex, že?

Nebojte se, nepřijde.
Tradičně to nevyjde.

VI.

Co mám dodat - říct?
Snad jen... že když převlíká se
no tak ráda podívá se
půlka Vršovic...