kmotrov: Máš pravdu, v posledním verši přečuhuje slabika. Mně to při čtení nahlas nevadilo, ten důraz na konci to zakryl, ale asi to byl jen můj dojem, tak upravuji :).
Odstup a pojmenovat na tvrdo, to myslím přesně sedí, to by mohlo být moje krédo :). I ten vzdor, ráda trochu provokuju. Bluesový smutek mě překvapil, ale příjemně.
No a autenticita, to je složitý... Myslím, že nikdo, kdo píše, v tom nedokáže sám sebe úplně schovat. Rukopis tam vždycky aspoň trošku cítit je. Některé moje básně jsou velmi autentické, jiné (jako tahle) vytvořené zcela uměle bez osobního prožitku. Která je která a kde se odkrývám, to si radši nechávám pro sebe :).

Zamila: Děkuju, je to vlastně pochvala. A máš pravdu, že je to tematicky zas úplně jinde... jen takový nápad.

kmotrov: Ahoj kmotříku! :) Moc děkuju, je úžasný, že někdo přemýšlí o tom, jak píšu, a ještě mi to dá do komentáře. Vezmu to postupně. Melodická linka je tam vědomě, ale jsem v tomhle naprostý laik, takže mi připadá dotažená a žádné utíkání nevnímám. Ve smyslu rytmiky a vůbec formy máš pravdu, že to jen tak amatérsky a pro radost zkouším, je to pro mě spíš vedlejší produkt. Ambice mám v próze a poezii beru jako volné pole pro hrátky s jazykem, s různými obrazy, s tím, jak působí na čtenáře... Za tu neotřelost tedy velmi děkuji, jsem moc ráda, že to tak vnímáš. A bluesově undergroundová atmosféra... hm... tak tady se jako nemuzikant po pravdě ztrácím. Co konkrétně tím myslíš? Mně totiž připadá, že každé moje dílko má trochu jinou atmosféru, záměrně měním témata i způsoby zpracování, je to pro mě jako pokusná laboratoř :).

Yanishka: Já děkuji, to je dobře! A zase tak smutná není, je to trochu hra...

To je smutný. Ale přesto z toho mám pocit, že tohle není trápení "na krev". Buď jenom odjela a zas se vrátí. Nebo je to o rozchodu, ale ne zas tak bolestném. Nebo je to celé jen fantazie. Nebo něco úplně jiného :).

Není to špatné, hezká myšlenka, ale trochu mi nesedí gramatika. Čárky jsou určitě špatně a "kam ví až smějí dojít" zní divně.

Píšeš, že je v pořadí, tak tomu s tím kamarádstvím moc nerozumím...

Uf, drsný... Pro mě není horší představa, než čekat, protože jsem (údajně) v pořadí. Zní mi to jako že je čas odpískat, ale to je možná jen můj falešný dojem z textu.

Paráda. Já za tím tedy vidím jasné vyjádření k aktuálnímu dění a o sultánovi s šaškem na oslovi mám zcela konkrétní představu. Jestli to tak myšleno nebylo, nevadí, mě rozhodně oslovila.

michaela07: Díky za milou návštěvu :).

michaela07: Děkuji, to mě těší :).

Líbí se mi, je taková nenásilná, lehoučká, a přece zarezonuje.

milé :)

ŽblaBuňka: Dík!

Taky se mi moc líbila, má to atmosféru i myšlenku.

shane: Ano, je to nelogické. Jenže muži neradi řeší, radši nechávají věci vyhnít.

Těm pocitům rozumím, někdy slova spěchají až moc... Hezké.

Ano, smutné a pravdivé téma. Taky jsem o tom jednou psala, takhle to končilo: jak strašně pálí vědomí, že už ho nic nečeká, přesmutný je pohled na zatrpklého člověka.

kmotrov: Potěšil jsi mě. A myslím, že jsi to vystihl hodně dobře.

Idara: Děkuji :).