 26.11.2016 6 1041(13) 0 |
Svítá
marně tápu v paměti
o čem jsem...
protože cítím
dotyk na tváři
vůni, jak mě mámí
pohled
jak mě spaluje
Ale ty
tu nejsi
A sen se rozplynul
jako tvoje siluleta na polštáři
a mně nezbyl než pocit
že jsi jen sen
marně tápu v paměti
o čem jsem...
protože cítím
dotyk na tváři
vůni, jak mě mámí
pohled
jak mě spaluje
Ale ty
tu nejsi
A sen se rozplynul
jako tvoje siluleta na polštáři
a mně nezbyl než pocit
že jsi jen sen
Ze sbírky: Noční obloha
28.11.2016 - 14:09Orionka: Tak se musim víc snažit, protože to není ani jedno z výše zmíněných :) a děkuji za komentář
28.11.2016 - 09:59To je smutný. Ale přesto z toho mám pocit, že tohle není trápení "na krev". Buď jenom odjela a zas se vrátí. Nebo je to o rozchodu, ale ne zas tak bolestném. Nebo je to celé jen fantazie. Nebo něco úplně jiného :).
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
O nenaplněných snech : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Srdcem
Předchozí dílo autora : O hvězdách
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
PavelElvisKrása» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
