Nad krajinou mračna divoká a těžká, jako zem, klesají níž, dolů, níž tam kam až smějí dojít.
Mermomocí se snaží dotknout zprahlé, prastaré pokožky Země, ale marně dopadají, proto se bouří a vystrkují, jako prstíčky provazce deště.
Tak se snoubí nebe se zemí celé věky, vzpomínkou na to jsou již jen klidné řeky.
Mermomocí se snaží dotknout zprahlé, prastaré pokožky Země, ale marně dopadají, proto se bouří a vystrkují, jako prstíčky provazce deště.
Tak se snoubí nebe se zemí celé věky, vzpomínkou na to jsou již jen klidné řeky.
15.08.2019 07:27
Jiří Stratil
Dala by se z toho udělat docela pěkná mini-básnička.
25.11.2016 11:05
Není to špatné, hezká myšlenka, ale trochu mi nesedí gramatika. Čárky jsou určitě špatně a "kam ví až smějí dojít" zní divně.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.