 25.11.2016 4 1017(12) 0 |
Nad krajinou mračna divoká a těžká, jako zem, klesají níž, dolů, níž tam kam až smějí dojít.
Mermomocí se snaží dotknout zprahlé, prastaré pokožky Země, ale marně dopadají, proto se bouří a vystrkují, jako prstíčky provazce deště.
Tak se snoubí nebe se zemí celé věky, vzpomínkou na to jsou již jen klidné řeky.
Mermomocí se snaží dotknout zprahlé, prastaré pokožky Země, ale marně dopadají, proto se bouří a vystrkují, jako prstíčky provazce deště.
Tak se snoubí nebe se zemí celé věky, vzpomínkou na to jsou již jen klidné řeky.
15.08.2019 - 07:27Jiří Stratil
Dala by se z toho udělat docela pěkná mini-básnička.
25.11.2016 - 11:05Není to špatné, hezká myšlenka, ale trochu mi nesedí gramatika. Čárky jsou určitě špatně a "kam ví až smějí dojít" zní divně.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]» řekli o sobě
Singularis řekla o Máta :Opravdu se vyzná v psychologii a užívá si to. Píše úžasně dokonalé romány, jen mi nevyhovuje jejich výstavba: Vyhýbá se uvádění jmen postav a při čtení zprvu není zřejmé, co je důležité a co ne. Vše se odhaluje až postupně, což činí román napínavým a dodává mu spád.
