To je prostě nádhera!:-)

Kdysi jsem taká tuhle roli hrával,
bezelstně sílu svoji jiným dával,
ač štěstí neměl jsem já příliš moc,
den velebil jsem, chválil temnou noc...

A nacházel jsem protějšky v tom snění,
pravdou je, žes bývala jedním z nich,
ve dvou se lépe čelí utrpení,
ať v životě či jenom ve verších...:-)

Smutná, ale krásná...Minerál v srdci se mi líbí...:-)

Nádherné rýmy a krásně to plyne...Kdyby to i mně takhle vždycky šlo...:-)

Společnou budoucnost tvoří dva...A když se jejich názory začnou rozcházet, je to zlé...Někdy se to spraví, někdy se rozejdou ti dva...:-(

Někdy holt síly nestačí,
svět dnešní, ten je jinačí,
co dříve bylo ku zlosti,
dnes zváno bývá předností...
:-)

Když si tak letmo porovnám,
co čtu tu a co doma mám,
prošli jste krizí úspěšně,
tak nebylo to zbytečné...
:-)

Nj, šikovní řemeslníci nemají pro věci ducha pochopení....:-)

Krásné vyznání...:-)

Skvěle popsaná realita! Bohužel, platí to i po pěti letech...A nic s tím nenaděláme...:-(

nevěrná:
Psávala jsi krásně, Majko! Škod, že jsem tehdy všechno nestíhal číst. Tehdy se nikdo nepozastavil nad harašením ve veršovaných komentech a to, jak si psala, by Ti mnozí a mnohé záviděli...To není jako naplácat něco volným veršem, co ještě potřebuje výklad a myslet, že nějaký nezvyklý obrázek to spasí! :-)

Krásná...:-)

nevěrná: Srdci neporučíš...:-(

Tak tahle Tvá hezká básnička mi tenkrát taky unikla...Škoda, že už sem nechodíváš...:-)

Jak zavolám,
když v hrdle hlas se ztrácí,
marně se kroutí rty okoralé,
jen ticho echem zase mi vrací,
jen něm a smuten hledím ke skále...

Tak to už jsme dva...:-(

Lákavé...:-)

j.f.julián: Díky! Ale já si to už nemyslím...

vanovaso: Myslíš? Mne ničil přístup lidí kolem, hlavně byrokratická lhostejnost zdravotníků v Praze. Ano, zaskočilo mne to, nejsem léta zvyklý na nějaké marodění, a pár věcí jsem ještě nestihl zařídit...:-

vanovaso: Mně už ne! Jen doufám, že přijde rychle...