jsem to opravdu já?
 06.09.2009
3
1717 (20)
0
Srdce si rány nehojí.
Balí je v černém závoji.
Duši mám černou jako noc.
Už nevydržím do vánoc.

Ústa mám plná zlého jedu.
Dlaněmi hladit nedovedu.
Z očí mi lítaj samé blesky.
Nepatřím ani do grotesky.

Kam šlápnu, shoří všechno živé.
Lidé se bojí ženy divé.
Nevzdám se žádné z neřestí.
Jsem pro Tebe jen neštěstí.

Nechceš jen sliby? radši běž.
Ode mne slyšíš jenom lež.
Procházím nocí plná děsů.
Jen nenávist si sebou nesu.
 28.12.2014 23:35
Když si tak letmo porovnám,
co čtu tu a co doma mám,
prošli jste krizí úspěšně,
tak nebylo to zbytečné...
:-)
 26.09.2009 00:05
Jenom zoufalý člověk může stvořit něco skvostného
a neobyčejného, spokojený člověk to nemá za potřebí.
 12.09.2009 14:28
na podivné pluješ lodi
kde zlo zase jen zlo plodí,
kde láska rozpadá se v prach
a lež přichází po špičkách

tam vládu pevně chopil jed
neřest když si k tanci ved,
kam ve stínu divé ženy
ztrácí se muž zubožený?

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.