|
jsi, ale nejsi tu...
 21.08.2009 6 1470(19) 0 |
Jen bílá zahrada
pokrytá ledem.
Není cit, jen zrada,
přelitá jedem.
Po cestách ze zlata,
po vodách stříbrných,
v rybníku bez bláta,
slyšet je jen Tvůj smích.
Nejsou tu pomněnky,
jen bílé růže,
sliby a domněnky,
chybí tu bůžek.
Na krku zlatý grál,
na rukou špína,
v srdci jen minerál
celé dny dřímá.
Čerstvými jizvami
brázdí tvá slova,
dnešek je za námi,
tak zítra znova….
pokrytá ledem.
Není cit, jen zrada,
přelitá jedem.
Po cestách ze zlata,
po vodách stříbrných,
v rybníku bez bláta,
slyšet je jen Tvůj smích.
Nejsou tu pomněnky,
jen bílé růže,
sliby a domněnky,
chybí tu bůžek.
Na krku zlatý grál,
na rukou špína,
v srdci jen minerál
celé dny dřímá.
Čerstvými jizvami
brázdí tvá slova,
dnešek je za námi,
tak zítra znova….
28.12.2014 - 23:47Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Bez citu... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Jsi
Předchozí dílo autora : Nemůžeš
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
