...i po letech...
 14.10.2009
10
2251 (34)
0
Stíny vytrácí se v tmách,
z tváří mizí jemný nach,
dlaně našly touhy kout,
v cíli snaha nesyknout.

Pouť prstů, cestu nacvičenou,
jsem přece léta Tvojí ženou,
dobýváš známá území,
přesto zas láskou oněmím.

Společné chvíle intimity,
nezakrýváš už svoje city,
šeptáš mi něžné vyznání,
pohladím šediny na skráni.
 28.12.2014 23:25
Krásné vyznání...:-)
 09.05.2010 12:42
Tom má recht. Biedermajer.

Na druhou stranu, pociťuji tuto báseň jako jednostranně směřovaná slova, která vlastně nejsou pro naše uši (potažmo oči). Takže jejich odezva bezesporu by jinak vyzněla zcela kladně. Žel ocitla se tady a my, kritici a vox populi ji setřem.
 09.05.2010 12:40
Pffffffffffff......
 09.05.2010 12:05
je to jak má přání pro budoucí dny..
 18.10.2009 21:55
umíš něco jinýho než jen kritizovat??
 18.10.2009 21:55
je to svým způsobem pěkný, milý.... =) neoslní to nijak zvlášť, ale pohladí to po duši...
 14.10.2009 18:12
 Tom
uff.... podle me je to strasna basen... jakkoliv uprimna... priste o fajfce a biedermeier je zpatky...
 14.10.2009 16:46
 Hanička
vyznání je těžké hodnotit... prostě se líbilo... ale jsou i lepší..
 14.10.2009 16:19
Tu nádheru nemohu oceniti dost,
co hezčí je než trvalá krása hvězd,
když svítí vám na cestu cest,
kam jdete jeden zutý druhý bos...:-)
 14.10.2009 12:12
přímý život též přímý žádá hled
bojů ryk i ticho v kostele,
sladké kávy lok i víno kyselé
a občas pelyněk a med

i do imtimních vloudívá se chvil
nedůvěra, rozpaky a led
až soucitem by sám měsíc zbled
a stud vyhnal zpod košil

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.