Za kovanou bránou

Polonahý mužík vyšplhal na hradební zeď, zvedl nad hlavu těžký balvan - a na místě v okamžiku zkameněl. Lampa se schovala do větví rozkvetlého bezu.
Kovanou zadní bránou projdu z města do svěže zeleného háje. Hlína pěšin je po dešti vlhká a měkká, listy břečťanu a dalšího býlí se blýskají. Podrostem v příkrém srázu pode mnou se jako malý černý stín mihne kos. Ptačí trylky se mísí se šumem vánku v korunách a lidskými hlasy ze hřiště na kopanou.
Jaro je v plném proudu. Místy však zeleň bujícího života protne klikatá čára, temně rudá jako zaschlá krev. Zde, málokým povšimnuty, pomalu mizí vzpomínky lesa na loňský podzim.