> tak začínám psát novelu,
> jíž vzápětí oheň ničí v prach..

rukopisy nehoří :D

Náčelník Holá Ruka: já jsem odborník na tlačené rýmy

Jinak k anarcho-swingu - třeba budu průkopník nového žánru.

Mohu psát.
... Ale nikdo si to nepřečte.

To je (kupodivu) velká nevýhoda internetu.

sakra, ten čas, kdy bych měl přestat poslouchat metal patrně nastal! Po této básni mi totiž automaticky jako reakce naskočilo:

ruce starých dělníků větve usýchající
kladiva rozbitá vesla puklá
ruce starých dělníků štandarty zvětralé
talíře mozolů fijaly ústraní....

(text S.K.Neumana zhudebněný skupinou Umbrtka)

mannaz: určitě se vyplatí pozorovat, zrovna teď mám ve frontě na zveřejní dvě povídky, z nichž jedna se odehrává celá a druhá částečne v autobuse

mannaz: no bylo by spíš na místě poděkovat mé spolužačce Báře, která moji hotentotskou angličtinu trochu zcivilizovala

mannaz: ne. já na ty literární souteže moc nejsem

v ranní hromádce to jinak než nepřítomně snad nejde, zvlášť když je hustota cestujících ve vozidle odvozena od plechovky sardinek

mannaz: literární soutež to byla.

S básněmi je to těžké. Težko tady hodnotit nějakou vznešnou poezii, nějaké složité a rafinované rytmy a rýmy, když si pak laik jako já zapamatuje hlavně takovéhle velice jednoduché, ale o to vtipnější kousky.

Zkrátka, dobře mířená Čalamáda mě potěší více než nějaké "vysoké umění" (na jehož vnímání bývám bohužel příliš znaven).

před Vánoci se takové myšlenky úplně vnucují (z billboardů, nákupních center a koled)

nemám rád depresivní díla zařazená do fochu láska, tím spíš že občas taková píšu a řadím je tam...

nejsem uplně fanoušek naturalistických krváků, já osobně bych tam asi přidal nějakou groteskní nebo mystickou složku, i když popravdě bych asi povídku s takovým námětem nezačal psát.

tohle by určitě dobře znělo jako píseň

konec je perfektní :D

> Proto budu hluboce obdivovat každého, kdo je schopen napsat během několika minut báseň, které nic nechybí, nic nepřebývá, krásně zní a plyne a ještě mě něčím obohatí.

Upřesnění: To že jsem schopný napsat báseň „za chvíli“ znamená třeba za 40 minut. Uznávám, občas jí něco chybí nebo přebývá, případně je tam nějaký verš naroubovaný násilím. Každopádně moc povídek jsem na „jeden zátah“ nenapsal (narozdíl od básní).

Ad volný verš: Nejsem uplně jeho zastánce. Ve mě to vzbuzuje dojem (někdy ne)navazujících myšlenek bez ladu a skladu. Nicméně já sám občas použiju v básních nějaký ten řádek mimo rytmus a rým, ale přirovnal bych to spíše k tomu když je do nahrávky písně najednou nahráno pár mluvených slov.

Domnívám se, že zatímco báseň se napíše uplně jednoduše, stačí nálada, se čtením je to horší. Musí na to být klid a nerušenost.

Naopak napsat povídku mi trvá docela dlouho, ale čtou se skvěle, protože člověka vtahují do děja a atmosféry.

Jeden román na pokračování mám vyhlédnutý, je dopsaný, ale musím si ho vytisknout. Z monitoru bolí oči.

Pišu obojí (prózu i poezii).

dobrý, má to spád, ale je to pěkně ponurý a depresivní

Počkej, až „začneš něco dělat“. To budou taky velice zajímavé myšlenkové pochody. :-D

Dovolím si citovat:
Práce, svačinka,
práce, oběd,
práce, tlačenka,
pivo, práce, prejt...
(--Umbrtka: Strava)

Hunter: > Tak a teď mi zkus vysvětlit, když už máš velkou potřebu za sebou, co to má společného s láskou?

Tio je jednoduchá manipulace. Slečna Čalamáda v nás zařazením díla vzbudí pocit, že ,,ten pocit" je něco skoro sexuálního. No a pak nás takhle uzemní. Kategorie je součástí básně.