jen malé zamyšlení, doufám, že nepobouřím.
přidáno 21.11.2013
hodnoceno 29
čteno 759(44)
posláno 0
Všem z nás, ať již píšeme z jakýchkoliv důvodů, umožnil Internet nepsat do šuplíku, ale vytáhnout svá díla na světlo Boží a publikovat. Což je na jednu stranu úžasné, na stranu druhou to přináší jistá úskalí.


Nejvíce frekventovanou formou pro Internetové publikování se staly básně. Tady se ukazuje, že nejsme národ cyniků, ale naopak národ duší poetických. Za celý život jsem nepřečetla tolik básní o lásce, nádherách přírody, básniček pro děti, jako za posledních pár let na Internetu. Básní hezkých, sem tam i perla vykoukla. Pravda najdou se zde i básně pesimistické, přisprostlé, vztekle nenávistné. Ale těch je velmi málo. Zato se velmi preferuje tzv. „volný verš“, což je disciplina kde se nic nemusí rýmovat, ale musí to mít rytmus (nevím jaký) a musí „zapůsobit“ (není řečeno jak). A tady si čtenář užije, pokud je ochoten to vůbec číst.

Prohánějí se tu fialové koně (nezaměňovat s krávou Milka) s otěžemi ze špaget, sametový kolibřík si udělá hnízdo v uchu netopýra, vyhaslá kamna spí na zdi a jiné „metafory“ (tak tomu básníci říkají). Pokud pod dílo napíšete, že nevíte, o co jde, co chtěl básník říct, nastane problém. Autor si za svými básněmi stojí, on ví, co chtěl říci a vy jste jedinec s IQ tykve. Citlivější povahy utrpí šrám na svém sebevědomí, ti hádaví a otrlejší se po tomto sdělení pustí do autora a boj může začít. Přívrženci abstraktních volných veršů a strana druhá, která chce veršům rozumět (protože má představivost sekačky na trávu), svedou nelítostný boj. V cíli řežby se všichni vzájemně prohlásí za …píp, píp a píp…, a boj pokračuje, vzájemným odsouzením všeho, co se v budoucnu od jedné, či druhé strany na webu objeví.
Takže rada, když nevím, jdu radši dál, ať nejsem za blbce. Může být, že opravdu je chyba na mém přijímači, prostě jsem duševně nedorostla. Takže volný verš, který je pro mě nesrozumitelný je můra číslo jedna. Někde v hlavě mi hlodá červík pochybností, jestli nejsem třeba zaostalá, nebo jestli si ze mě autor jen laškovně nedělá srandu

S prózou je to na litwebech bída. To je moje můra číslo dvě. Zde jsou preferovány útvary krátké, ideálně na jednu A4. Uchytí se i zábavný fejeton, který onu ideální délku o stránku překročí. Také jsou oblíbené krátké úvahy a dlouhé diskuze pod nimi v komentářích.

Chudáci prozaici jsouc si toho vědomi, snaží se zoufale texty osekat, co to jde, aby posléze torzo svého díla předhodili laskavému čtenáři. Je zajímavé, že ač se jedná o tvorbu amatérskou, na gramatiku jsou nároky webových čtenářů, jako na profesionála, kterého dílo muselo projít kontrolou pravopisu i stylistiky profesionálním korektorem. Tak jistě je špatné, když autor má základní nedostatky a neví, že kobyla se nepíše „kobila“. Také není moc dobrá vizitka, když autor neví kam prsknout aspoň základní interpunkce (k tomuto typu autorů nemám moc daleko), ale první co se obyčejně o svém díle dozvíte je, kde všude vám chybí čárky. Což není zrovna povzbudivé, ale měli bychom se je naučit, nebo se můžeme smířit s tím, že jsme ignoranti neznající základní pravidla pravopisu. Já se smířila, sice nerada, ale jsou věci mezi nebem a zemí, na které prostě nemám v mozku kapacitu, což interpunkce jsou.

Co se téměř vůbec nečte, jsou romány a na pokračování. To má několik důvodů. Nikdy totiž nevíte, jestli autor román vůbec dokončí a vy se nedozvíte, kdo byl vrahem, jak dopadla hrdinka románu a jiné nepodstatné skutečnosti. Další je, že většina z nás, když jsme polapeni strhujícím dějem, chceme ho dočíst teď, hned, nejpozději zítra. Je to jak s reklamou ve filmu, jen tady si na další díl nepočkáte tři minuty, ale třeba třicet dní. Za tu dobu už zapomenete, o co šlo. Pokud objevím něco, co mě zaujme, a jsou taková dílka, tak si počkám na konec. Pak to vytisknu a čtu si. Mám to nejen na papíře, ale vím, že je to celé. Teprve poté mohu autorovi pogratulovat, což je pro něj svým způsobem nevýhoda. Nemá průběžně zpětnou kontrolu, zda dílo zaujme či nikoliv. Ale to je riziko povolání, to autor profesionál nemá také. Jenže ten zase má nakladatele a dobrý nakladatel si svoji zakázku obyčejně průběžně kontroluje.

Prostě prozaik to nemá na Internetu vůbec lehké. Nemyslím si, že jsem tady tím fejetonem objevila Ameriku, ale postěžovat jsem si prostě musela. Co taky mohu jiného, když schopnost básnit má mnohem lepší náš žako Artur, než já.

Tak vám tu pokládám hlavu na rameno a tiše si brečím a doufám, že jednou bude královnou litwebů próza.

přidáno 14.06.2018 - 21:39
.. tak tohle bych jen podepsala :) když vznikala tahle "stížnost", ještě jsem tu ani nebyla.. ale jak vidím, je to stále stejné.. a to jsme o pět let dál..

objevují se tu skvělá díla, skvělé romány, skvělé povídky.. smůla je, že to opravdu téměř nikdo nečte..

no a ty si nepřečteš můj komentář, protože jsi tu už pět let nebyla.. ale kdo ví, třeba jednou...... :))
přidáno 21.11.2016 - 15:06
Mě to mile pobavilo a rozesmálo:-))
přidáno 29.11.2013 - 10:21
Erma: Nemáš úplně pravdu. I scénáře se tu občas čtou, např. http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=22763-ester-krejci-lzicovs
ka-narkomanie-aneb-sede-rande
mi okomentovali dva čtenáři. :-)
přidáno 28.11.2013 - 21:16
Davidsoft: Díky, já mám pocit, že spíš přepisuji než píši. Proto je mé psaní vysoce neefektivní a pomalé. A pak píši věci, které na net nedávám, právě kvůli tomu, že jsou dlouhé a vím, že by to lidi stejně nečetli.


Věřím, že scénáře by tu už nečtl nikdo, snad jen odborník které to z profesního hlediska bude zajímat. Nechtěla jsem si stěžovat, jen jsem to dění kolem amatérského psaní tady chtěla nějak přehledně zmapovat. Ten konec je tam nadsázka.
přidáno 28.11.2013 - 20:52
Chtěl bych dodat, že scénáře (filmové a divadelní) to mají na literárních webech přinejmenším tak těžké jako próza. (A připadá mi, že je obtížnější je smysluplně osekat.)

Délka díla je skutečně problém, protože delší dílo vyžaduje víc úsilí jak po autorovi, tak po čtenáři. Aby čtenář byl ochoten do čtení to úsilí investovat, potřebuje nějakou formu ujištění, že se mu to vyplatí, např. doporučení od přátel, příznivé komentáře předchozích čtenářů, dobrá předmluva nebo reprezentativní ukázka jako z čítanky.

Co se týče tvorby, kromě "vyhnívací" metody používám také metodu "přepisovací" - dílo napíšu zprvu na papír a při přepisování do počítače s ním experimentuji, snažíc se jej vylepšit. Vždy se pak mohu vrátit k původní verzi na papíře.
přidáno 27.11.2013 - 00:01
no právě.
Hlavně nejde o poezii, poetické cítění, úroveň díla. Jde o autora, který je někdy arogantní, útočný a (což nejvíc nesnáším) mstí se. Takový autor je vlastně básnická sketa, která nedokáže ukázat nadhled - nevím, jak to nazvat jinak. Pravopisné chyby jsou jedna věc, která se dá napravit. Chování je věc druhá a jak víme - člověk se tak snadno nezmění.
"A co děti?
Maj si kde hrááát."
přidáno 26.11.2013 - 13:46
Erma: Vladan: Já myslím, že jednoduchost volného verše je pouze zdánlivá. Začala jsem psát komentář, ale nakonec byl moc dlouhý a je z toho krátký text - http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=24423-literarni-weby-nejso
u-nocni-mura
přidáno 26.11.2013 - 12:48
Vladan: DDD: Myslím (což je úkaz vzácný), že máte pravdu oba. Já také nevládnu uměním veršovat, ale jedno je jisté: Musím básni rozumět, musí mi něco říct a nechci čekat, až mi autor vysvětlí co tím myslel. A věřím, že dobrá báseň dá jistě tolik práce jako dobrá povídka.

Proto já třeba ráda píši drabble, uplácat ze zadaných slov příběh o 100 slovech je docela fuška a skvělé cvičení nebýt ukecaný. Tady zjistíš kolik zbytečných slov napíšeš, ani by příběh ztratil.

Jen když se dívám kolik je všude básní tady třeba l4ooo a jen povídek 1 400 (což je desetina), tak nevím - je něco shnilého v národě Dánském :-DDD. Že bychom byli tak poetický národ - jistě máme Nerudu a nositele Nobelovy ceny, ale přesto. Nevím, jen můj dojem je, že próza je prostě pracnější (tedy dobrá próza).
přidáno 26.11.2013 - 10:43
DDD: Jiří Turner: Možná se mýlím, nepíšu básně - neumím to, ale zdá se mi, že když bych chtěl vyjádřit nějakou myšlenku (pocit, náladu...) a měl k dispozici jen omezený počet rýmujících se slov (o rytmu nemluvím), nebo neomezované množství slov ve volném verši, je první případ o dost těžší...
přidáno 26.11.2013 - 08:41
Jiří Turner: " Nevěřím, že cokoli hezkého, dobrého a kvalitního může vzniknout bez snahy, námahy, píle a trochy štěstí." To se mi strašně líbí. A ještě jednou se zastanu volného verše. Jsem přesvědčen, že pokud je míněn vážně a poctivě, dá zrovna tolik práce jako verš vázaný nebo cokoliv jiného.
Často se mě někdo ptá, na který hudební nástroj je nejsnadnější hrát. To je vyloženě hloupá otázka. Takový nástroj není. Chci-li být v něčem opravdu dobrý, musím se tomu věnovat naplno a poctivě a musím to myslet naprosto vážně - a je úplně jedno, co jsem si vybral. Čas a snaha potřebné k dosažení určitého stupně (řekněme) dokonalosti jsou vždycky téměř stejné.
Trochu jsem to samozřejmě zjednodušil, ale myslím, že takhle to funguje kdekoli. Proto se mi příčí, když slyším "On píše básně a ještě volným veršem. Ten to má jednoduché." Pokud k tomu ten "On" přistupuje zodpovědně, natrápí se často úplně stejně.
Ale je to hezké trápení, ne?
přidáno 25.11.2013 - 19:30
Jiří Turner: Věřím ti, ač jsem zatím neměla čas básníky zde projít, tvoji tvorbu neznám. Ale básně mám ráda, jenže jsou to ti staří, osvědčení Villon, Li Po, Nezval, Seifrt, Petrarka, Apollinaire a tady je asi kámen mého úrazu. Když ztratíš milovanou osobu, pak všechny co přijdou po ní podvědomě srovnáváš a tou svojí ztracenou. Hledáš novou dokonalost a nenacházíš. Nenajdeš novou Lauru, novou Manon, novou šenkýřku. Nacházíš nesmyslné metafory, které svým množstvím ti jen řeknou, že buď jsi úplně blbej a nechápeš, nebo si z tebe autor dělá srandu. Nenajdeš rým, protože volný verš je forma uznávaná, nenajdeš ani pocit, jako když stojíš před abstraktním obrazem. Básně které tě osloví a víš, že jsou napsané poctivě, cizelované k dokonalosti je zoufale málo.

Navíc špatný román prodáš /Pilchnerová a jiné hvězdy braku), prodáš i špatnou sci-fi ( jsou jich tuny), ale báseň, které nikdo nerozumí, jen autor sám? Těžko. A vůbec tato doba básním nepřeje, posunula se jinam. Nicméně, mohu se mýlit, je to jen moje subjektivní úvaha. Takže se omlouvám předem.
přidáno 25.11.2013 - 18:42
Napsat špatnou povídku, esej, natož román je pochopitelně mnohem těžší, než napsat špatnou báseň. Navíc poeta může snadno sebe i okolí přesvědčit, že zůstal nepochopen, v poezii se to jakoby předpokládá. Když není pochopena povídka, je buď "tatar" autor, nebo čtenář. Myslím, že básníci (o "rádobybásnících" nemluvě) této skutečnosti často zneužívají a móda volného verše jim hraje do karet. Nevěřím, že cokoli hezkého, dobrého a kvalitního může vzniknout bez snahy, námahy, píle a trochy štěstí. Jako náplast na bolístku Ti mohu zdělit, že se někdy se svými básněmi trápím zcela nelidsky a to bez jakékoli záruky, že se budou líbit.
přidáno 25.11.2013 - 18:09
Aliwien: Myslím, že je to dáno i tou uspěchanou dobou. Prózu musíš vymazlit, tam nic neokecáš a není to pět minut momentálního nápadu. A navíc net je doména mladých a kdo z nás, když byl mlád nebásnil? Ať se se zamiloval, nebo dostal kopačky, vždy to vyřval do básně. I já, mám jich plný šuplík :-D. Dík za koment.
přidáno 25.11.2013 - 18:01
Zcela souhlasím. I na tomto literárním serveru se prozaici utápějí v moři poetů. Ale s tím bohužel nic nenaděláme. Jinak hezký fejeton a vtipný.
přidáno 23.11.2013 - 19:04
Já si delší a zajímavé texty tisknu, z monitoru to prostě nedám. Nepíši, že básnit je jednoduché, naopak, obdivuji každého kdo je schopen zajímavou báseň stvořit. Já to nedokáži a ani se o to nepokouším :-).
Jen próza asi opravdu dá mnohem víc práce, nemohu napsat povídku a pak vysvětlovat o čem byla .-).
přidáno 23.11.2013 - 18:39
Já píšu prózu i poezii. Naučila jsem se psát volným veršem a začla jsem ho preferovat. Ne vždy je to s básněmi tak jednoduché, jak píšeš. Dokonce skoro nikdy. Přiznám se, že jsem schopná napsat báseň i méně než za minutu, ale to nad ní musím dlouho předem přemýšlet.

U prózy je to u mě jiné. Co se povídek týče, stačí jeden emocionální jsem a už píšu a jsem schopná psát několik hodin v kuse, abych to ze sebe dostala.

A co se čtení píše, tak občas ani já nepochopím pointu básně u jiných autorů. Čtu i povídky, ale jak už řekl Severak, z monitoru skutečně bolí oči, takže čtu třeba na třikrát. A nebo čtu až tehdy, má-li román už více napsaných dílů. :)
přidáno 23.11.2013 - 15:08
Já absolutně nemám nic proti básním psaných volným veršem, jen o nesmyslné metafory, kdy autor pak složitě vysvětluje co tím chtěl říct. Ale obdivuji ty, kteří dokáží báseň napsat a já vím co chtěl básník sdělit a jak pěkně to sdělil.
přidáno 23.11.2013 - 14:34
> Proto budu hluboce obdivovat každého, kdo je schopen napsat během několika minut báseň, které nic nechybí, nic nepřebývá, krásně zní a plyne a ještě mě něčím obohatí.

Upřesnění: To že jsem schopný napsat báseň „za chvíli“ znamená třeba za 40 minut. Uznávám, občas jí něco chybí nebo přebývá, případně je tam nějaký verš naroubovaný násilím. Každopádně moc povídek jsem na „jeden zátah“ nenapsal (narozdíl od básní).

Ad volný verš: Nejsem uplně jeho zastánce. Ve mě to vzbuzuje dojem (někdy ne)navazujících myšlenek bez ladu a skladu. Nicméně já sám občas použiju v básních nějaký ten řádek mimo rytmus a rým, ale přirovnal bych to spíše k tomu když je do nahrávky písně najednou nahráno pár mluvených slov.
přidáno 22.11.2013 - 19:52
slnečnica: puero: Vladan: DDD: oslov radek: Moc ráda jsem si přečetla vaše komentáře. Jen aby bylo jasno, možná jsem to blbě napsala, ale poezii mám moc ráda, jen protože mě teorie stavby veršů moc neříká, mám jediné kriterium - rozumím - nerozumím. Nebo jednoduché líbí - nelíbí.

Co si myslím, že je důležité dát si s textem práci, já mám metodu "vyhnívání", napsat, odložit, opravit, přepsat, nechat vyhnít a ještě jednou a pak mě může trefit šlak, když vidím, že stejně jsem tam přehlédla nějakou chybu. Prostě trpím autorskou slepotou, nebo jsem úplně blbá, ale nejsem ke svým chybám lhostejná. taky se za ně stydím, někdy, ale spíš vztekám - na sebe.
Každopádně děkuji za přečtení a komentáře. Nebudu brečet a jdu psát :-D.
přidáno 22.11.2013 - 12:56
Na zamyslenie. Osobne tvorbou tiahnem k poézii, ale už som si vypočula aj názory, že moja próza je o poznanie lepšia, ako verše... Každému podľa chuti. Hlavne sa nevzdať a vytrvať. ;)
přidáno 22.11.2013 - 12:47
Puero to má jako s jídlem. Když má opravdu hlad, vrhne se na večeři o sedmi chodech, takže i k próze se dostane, ale přejídat se neumí. Básně jsou jako jednohubky. Když vám nechutnají, neotrávíte se z nich, zlepšíte si chuť jinou, horší je to s prózou, která se nepodaří.

Souhlasím s DDD, že ctít gramatiku znamená úctu k jazyku. Kde chybí, tam je těžko hledat v obsahu něco vážně míněného. A zase jako s jídlem, napřed jíte očima, pak teprv se odhodláte ochutnat obsah. Já patřím k těm, co rádi čtou tlusté a těžké knihy. Do knih s chybami čmárám perem a na poslední stránce obvykle sepíšu nějakou výhružku jako: editora by měli pověsit za jazyk a zapálit, nebo tak něco. Takže mi přijde jen správné u díla komentovat chyby v diakritice a podobně a stejně jako DDD nesnáším, když se pak někdo urazí, že v jeho díle vyhledávám gramatické chyby a nezajímá mě obsah. Zvláště u dyslektických autorů.

Tenhle fejeton je fajn. Rád se pohádám kdykoli s kýmkoli.
přidáno 22.11.2013 - 12:40
No, souhlasím s tebou, co se volného verše týče – je mi také zcela zahalen tajemstvím. Ale protože nejsem básník (a často na to upozorňuju), někdy se i přiblble ptám…
Takže k próze. Občas svými dílky obšťastňuji poroty literárních soutěží. Amatérských soutěží podotýkám, ale na druhou stranu – počet profesionálů (těch, které psaní uživí) by se u nás dal zřejmě spočítat na prstech jedné ruky. Zatímco tady na Psancích jsem asi jeden z nejčastěji kritizujících gramatiku a stylistiku v dílech druhých, tak z množství chyb (všeho druhu) opravených profesionálním korektorem před uveřejněním mých povídek mi jde často hlava kolem! Takže pokud mají být literární weby jakýmsi předstupněm k tištění děl, je důraz na jejich odstraňování navýsost nutný a na litwebech naopak silně podceňovaný. Na druhou stranu, chyby dělá každý – a je mnohem lepší přehlédnou (i hrubou) chybu na Psancích, než ji mít na furt vytištěnou v tisícovce knih.
A potěším tě. Rozhodnou, zda před „a tak“ bude nebo nebude čárka, tedy jestli jsou věty v poměru slučovacím nebo důsledkovém, mi dělá neuvěřitelné problémy – prostě to nejsem schopen poznat.
Romány na pokračování nečtu ze stejných důvodů.
Můžeme brečet spolu , pokud tě to baví. Nebo můžeme (i každý zvlášť) něco napsat :-)
přidáno 22.11.2013 - 12:00
Dovol, abych se zastal volného verše. A také dovol, abych se zastal našeho jazyka.
Netroufám si tvrdit, že do toho vidím, ale napíšu, jak to cítím.

Právě proto, že volný verš se nemusí rýmovat, je dost vhodné, aby určitý rytmus měl. Ne takový ten prvoplánový a "polopatický", ale takový jakýsi vnitřní, který není na první pohled třeba vidět, ale o to víc je znát, když v básni není. Pak by totiž mohl být vydáván za báseň v podstatě třeba i novinový článek. Věř, že někdy není úplně jednoduché najít to zvukově a rytmicky správné slovo tak, aby do výsledné skládanky organicky zapadlo. Jak říkal pan Skácel - Básně už jsou, my je jenom nacházíme. Proto budu hluboce obdivovat každého, kdo je schopen napsat během několika minut báseň, které nic nechybí, nic nepřebývá, krásně zní a plyne a ještě mě něčím obohatí. Zatím jsem nikoho takového nepotkal.

Co se týče jazyka - máš pravdu, každý občas udělá chybu. Já taky. Ale pokusím se ti nastínit trochu jiný pohled - a věř, že v tom není žádná nadutost ani pýcha. K tomu mám, myslím, dost daleko. Mám to takhle: Pokud si nejsem něčím jistý, v životě bych si nedovolil to vystavit na internetu a nechat lidi, aby to četli. Hanbou bych se musel propadnout. Myslím, že - pokud se chci nazývat básníkem, nebo spisovatelem, byť amatérským, měl bych se minimálně snažit udělat všechno proto, abych svoje nedostatky odstranil. Urážejí mě hesla typu: "Hle, jak jsem nevšední a hluboký, gramatika mě nebude spoutávat." Z téhož důvodu mě pak uráží taková díla číst. Myslím, že se tomu říká úcta k jazyku :-)
přidáno 22.11.2013 - 11:21
Zajímavé a opravdu stojí za zamyšlení.délka i myšlenka akorát.dobré
přidáno 22.11.2013 - 11:16
mannaz: ŽblaBuňka: VKate: Severak: Jsem ráda, že jsme se shodli v tom, že psát prózu dá mnohem víc námahy. Už proto, že prozaikovi neprojdou ani špatně napsané interpunkce, že nestačí padesát slovíček a dílo je hotové. Navíc u volných veršů se kašle i na rýmy a metafory jsou mnohdy tak krkolomné, že snad ani sám autor neví co chtěl říct (šestinozí osli, kolibřík si ustlal v uchu netopýra a jiné lahůdky). A to mám básně docela ráda.
Ale je to tak, a já kvůli tomu prózu psát nepřestanu a vám moc děkuji za přečtení i za komentáře.
přidáno 21.11.2013 - 21:17
Domnívám se, že zatímco báseň se napíše uplně jednoduše, stačí nálada, se čtením je to horší. Musí na to být klid a nerušenost.

Naopak napsat povídku mi trvá docela dlouho, ale čtou se skvěle, protože člověka vtahují do děja a atmosféry.

Jeden román na pokračování mám vyhlédnutý, je dopsaný, ale musím si ho vytisknout. Z monitoru bolí oči.

Pišu obojí (prózu i poezii).
přidáno 21.11.2013 - 20:16
Jo jo, souhlasím. Ale sama za sebe třeba můžu říct, že próza se také obtížněji píše. Básnička je napsaná třeba i do 5 minut a stačí k tomu obyčejný postřeh ze života, nebo pocit. Aby ale člověk napsal něco delšího (konkrétně třeba ten román na pokračování), potřebuje více času, musí nad tím více uvažovat a musí mít víc odhodlání, aby to dokončil. I to je nejspíš důvod, proč se na webu objevuje převážně poezie. :)
přidáno 21.11.2013 - 20:11
Co je v životě lehké...?
přidáno 21.11.2013 - 19:44
Musím souhlasit, s prózou je to bída. (Nebo píšu tak děsně :-)). Ale občas se čtenář najde a pak se to fajn.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Moje můra literárních webů : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Osud

Soutěž

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Grily Weber

Grily Weber

Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Apple iPhone a iPad

Proč si koupit iPhone nebo iPad? Zkušenosti z první ruky.

Patos

Krátké a mnohdy vtipné či šokující vystřihovánky ze života.

© 2018 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku