23.02.2014
7
1302 (12)
0
Čekám, opět marně as
i když tolik moc bych chtěl,
znovu si tvých užít krás,
o nichž slavík po večerech pěl.

Čekám tu snad staletí,
slavík dávno oněměl,
vlaštovičky odletí,
a já stále nemám, co bych chtěl.

Kořeny už v zemi mám,
z vlasů mocné větvoví,
tak si zvykám býti sám,
býti pro tě stromem dubovým.

Nehledáš-li náruč mou,
poskytnu ti aspoň stín.
Pro tvou dcerku okatou,
houpačku z mých větví vytvořím.
 13.03.2014 22:28
Moc Krasné...
 27.02.2014 21:50
Yana: taron: kmotrov:
má duše ve mně děkuje ;o)))
 26.02.2014 19:21
taron: ten komentář pro kmotrova je vlastně i pro tebe :-)
 26.02.2014 19:20
kmotrov: musím se usmívat, to té virtuální komunikaci, u ŽB je to skutečně jen to co je v něm, protože ho neznám, ale tebe a taron už ano, je krásné že se známe uvnitř, to mě nikdy dříve nenapadlo, milovat vnitřek člověka, je to krásné, že se můžeme tak otevřít, že se poznáváme díky tomu, co jsme schopni napsat, tak bez přetvářky, a čím se dáváme všanc těm kteří si nás rádi přečtou a listují v nás jako v knize, už jednou jsem napsala že tady mě možná znáte více než kdokoli jiný a já jsem za to ráda
 26.02.2014 14:47
Yana: Taky miluju co ve vás je (Dalajláma by z nás měl radost).
S tím čekáním Ti rozumím, taky často čekám, věčnost je snad pouhou vteřinou.
 25.02.2014 11:01
ano, napřed jsem četla báseň Yany a teď tvou, obě jsou společné, snad, to co jsem napsala k její básní platí i sem...ano, ano...touha po naplněném životě = snad jednou splníme plán, všichni tři !!!! :))) Taky miluji tvou duši :)
 24.02.2014 09:41
Ó, ŽB, dnešní má i tvá mají řekla bych cosi společného, touhu po naplněném životě, touhu užít každý okamžik co je nám tu dán, nepromarnit dne ani hodiny a ještě něco! my jsme vlastně strašně mladí a vždycky budeme, já se ti teď tady vyznám, ano? miluji to co je v tobě :-))

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.