Zbásněná úvaha? Nebo báseň, která zní jako úvaha?
 08.02.2014
14
2221 (23)
0
Není o čem se bavit!

Prostě jsem zklamala.

Nebe ale zůstalo stejně modré
i slunce oděno v žlutém
jen země trochu zčervenala
pod krvácejícím potem.

Vlny oceánu se přesto neustále přelévají tam a zpět.

I ptáci štěbetejí
v únoru, když je teplo.
Život plyne ve stejném toku Nové naděje.

Opravdu není o čem se bavit?
 22.12.2014 01:13
taron: Uvědomit si a poučit se je již první krůček k nápravě věcí života! :-)
 20.10.2014 10:00
vanovaso: :)) děkuji.
 18.10.2014 20:42
taron: taky stále ještě řeším, jestli jsem nezklamala- jak moc jsem zklamala- jestli jsem nemohla udělat víc... ale asi ne... jenom se stále nemohu smířit...
 26.09.2014 22:20
Amelie M.: ...děkuji, už je to delší dobu, co jsem tuto báseň napsala...ale asik to Vladan vystihl nejvíce... možná jsem se zklamala já. Nebo tak : je to oboustranné...zklamala jsem a zklamala jsem se :)
 26.09.2014 22:14
.. jasně, že je o čem se bavit! svět se točí dál a s ním se otočíš i ty.. a příště.. nezklameš ;) jsme jen lidi a život je horská dráha..
 31.07.2014 14:45
Vladan: Sucháč: Děkuji, děkuji, jsem tak namyšlená, že ani neodpovídám na poslední komentáře...musím to napravit, teď hned :)
 26.02.2014 23:14
No, mě tam chybí jedno krátké slovíčko.

Prostě jsem se zklamala.

Není to blíž pravdě?
 23.02.2014 21:21
:-) víc mě nenapadá...prostě bude zase :-)
 10.02.2014 13:04
kmotrov: ano, člověk rád vidí jen to špatné, to co se zrovna nepovedlo... a zase, je to tak blbě lidské, vidět jen to horší, sakryš :)
 09.02.2014 17:18
Stokrát jsem zklamal a ještě stokrát zklamu. Někdo napsal, že chyby jsou koření života. Ale taky se nám mnohé povedlo, na to se snadno zapomíná. Co ty na to?
 09.02.2014 16:39
děkuji všem :)
 08.02.2014 20:02
Co napsat? Ani venku není vše jak má být, teď má být mráz a sníh, milá taron všechno je jinak...Jinak než bychom chtěli, čert ví proč
 08.02.2014 14:03
Taky je potřeba mít s kým mluvit a to někdy nevychází ...
 08.02.2014 13:20
Líbí se mi, ani bych to nenazvala úvahou, i když tam třeba nějaký prvky jsou. Cítím z ní jistou bolest a přitom barvy toho, jak si život okolo klidně pokračuje. Jak vůbec může, že? Někdy to udivuje. Třeba to jen signalizuje, že naděje pořád je a vždy se dá začít znovu. :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.