Zbásněná úvaha? Nebo báseň, která zní jako úvaha?
![]() ![]() ![]() ![]() |
Není o čem se bavit!
Prostě jsem zklamala.
Nebe ale zůstalo stejně modré
i slunce oděno v žlutém
jen země trochu zčervenala
pod krvácejícím potem.
Vlny oceánu se přesto neustále přelévají tam a zpět.
I ptáci štěbetejí
v únoru, když je teplo.
Život plyne ve stejném toku Nové naděje.
Opravdu není o čem se bavit?
Prostě jsem zklamala.
Nebe ale zůstalo stejně modré
i slunce oděno v žlutém
jen země trochu zčervenala
pod krvácejícím potem.
Vlny oceánu se přesto neustále přelévají tam a zpět.
I ptáci štěbetejí
v únoru, když je teplo.
Život plyne ve stejném toku Nové naděje.
Opravdu není o čem se bavit?

taron: Uvědomit si a poučit se je již první krůček k nápravě věcí života! :-)

taron: taky stále ještě řeším, jestli jsem nezklamala- jak moc jsem zklamala- jestli jsem nemohla udělat víc... ale asi ne... jenom se stále nemohu smířit...

Amelie M.: ...děkuji, už je to delší dobu, co jsem tuto báseň napsala...ale asik to Vladan vystihl nejvíce... možná jsem se zklamala já. Nebo tak : je to oboustranné...zklamala jsem a zklamala jsem se :)

.. jasně, že je o čem se bavit! svět se točí dál a s ním se otočíš i ty.. a příště.. nezklameš ;) jsme jen lidi a život je horská dráha..

Vladan: Sucháč: Děkuji, děkuji, jsem tak namyšlená, že ani neodpovídám na poslední komentáře...musím to napravit, teď hned :)

No, mě tam chybí jedno krátké slovíčko.
Prostě jsem se zklamala.
Není to blíž pravdě?
Prostě jsem se zklamala.
Není to blíž pravdě?

kmotrov: ano, člověk rád vidí jen to špatné, to co se zrovna nepovedlo... a zase, je to tak blbě lidské, vidět jen to horší, sakryš :)

Stokrát jsem zklamal a ještě stokrát zklamu. Někdo napsal, že chyby jsou koření života. Ale taky se nám mnohé povedlo, na to se snadno zapomíná. Co ty na to?

Co napsat? Ani venku není vše jak má být, teď má být mráz a sníh, milá taron všechno je jinak...Jinak než bychom chtěli, čert ví proč

Líbí se mi, ani bych to nenazvala úvahou, i když tam třeba nějaký prvky jsou. Cítím z ní jistou bolest a přitom barvy toho, jak si život okolo klidně pokračuje. Jak vůbec může, že? Někdy to udivuje. Třeba to jen signalizuje, že naděje pořád je a vždy se dá začít znovu. :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Čert ví... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Já, bez tebe, k tobě...
Předchozí dílo autora : Poušť
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]» řekli o sobě
Yana řekla o kmotrov :Jeho nadšení pro věc je tak nakažlivé, jeho projev je tak moudrý a tak plný života, že jsem hrdá na to, že znám kmotrova a že jsme si blízcí, je to pro mě pocta, znám kmotrova- tak zatichlého a tak hlasitého, plného inspirace a bohémského ducha, jo, a je strašně milé když se z něčeho raduje a směje se