Mě se v tom líbí ty střípky fotogafické řemeslnosti. Stativ, matnice. Dneska si všichni myslej že stačí cvakat digitálem a nad ně není. Je v tom ta spousta práce a výsledek nezaručený...
Většinu života jsem fotil na analog, nelituju toho.

No! já jsem pozadu...
Mrzí mne, že jsem se nezastavil dřív, zvlášť když se moje jméno objevilo v anotaci. Vlastně jsem to úplně prošvihl. Úplněk na vánoce bude za 38 let a jestli zas přiletí Fénix, to nikdo neví. Jsi autentická, to je hlavní, nejvíc tím:
...Utrhnu peruť
snad se to smí...
Když citlivý člověk zažije dotyk věčnosti, našlapuje zlehka, aby nic nepokazil.
K té vánoční atmosféře, my vnímáme tu současnou ale i v předkřesťanské době byl zimní slunovrat zásadním svátkem. Čas kdy přichází světlo, takže ten fénix je zcela namístě. Upřímná a celkem prostá (ale svěží) pointa v závěru báseň vyvažuje, dílo díky ní nepůsobí přespříliš, teď nevím jestli použiji správné slovo... Archetypálně?
... Podařilo se Ti napsat výjimečnou báseň k výjimečné příležitosti. Třeba jsi jediná na světě. Dobře si ji schovej, jako to pírko z perutě Fénixe.

Tohle je tvoje top věc!!!!!
Rád to čtu znovu. Nezáleží na tom kolik toho napíšem. Důležité je jakou to zanechá stopu.
Je to dynamické, spontánní částečně zahalené, je to dokonalý odraz ženské duše v její přirozenosti.
Ty víš, že tohle tě reprezentuje. Reprezentuje to to cenné co je v tobě. Seber odvahu a šiř to!
Vydej výběr z díla, kdyby Tě přežil jediný výtisk stojí to za to!
Internetový literární server je úžasná věc, ale je to něco za něco, můžeš publikovat, ale tvá díla se utopí v moři dalších.
Seber odvahu, jediná báseň, která přetrvá má větší cenu než stovky těch co se ztratí.

Amadeo´´: Děkuji Ti za moc krásný komentář.

Yana: Díky moc, já vim že povznést se ti nedělá problém. A je to dobře...
Mnozí Ti to můžou závidět.

Je to skvělej nápad. Vynikající bluesový úvod, pak vázaný verš často mění formu a to se mi nelíbí. Skvělá poita! Já bych se chytil toho bluesovýho úvodu a ty pointy a ostatní tomu přizpůsobil. Mohla by to bejt fakt pecka.

kekebreke: Ano, můžeš mít svůj názor. Václav Havel za toto tvé právo bojoval v době, kdy to nebylo tak samozřejmé jalko dnes. Kdybys něco takového tenkrát napsal třeba o Gottwaldovi estébáků by ses do smrti nezbavil.

NoWiš: Jsem rád, že ti dobře zní. Dík.

Orionka: Dík. Asi máš pravdu, ale co by jsme to byli za básníky, kdyby jsme se nedokázali povznést.

puero: I od tebe je milé, že ses zastavil.

Hory si uvázaly mlhové šály
rozhlíží se jen vrcholky kopců
vykukují nad krajinou a diví se

Ještě včera
sluníčko zpívalo zlatou písničku
prozpěvovalo o létu

Dnes zřejmě
nahoře v nebi přeteklo mléko
neprůhledné bílo

A já stojím
a nevidím na druhou stranu
co je tam, co?

Tady bych to skončil. Já mám podobnou atmosféru docela rád. Je to zase jinej rozměr vnímání krajiny. Zastřený, tajemný.Nemusí být negativní, spíš skrývající překvapení.

Na každého může takový den působit jinak. Na tebe působí ponuře a v mysli se vracíš ke "světlému" obrazu a tady přichází pro každého básníka velký problém, popsat ten světlý obraz nějak neočekávaně, protože ta neočekávanost přináší do básně svěžest.

No a pak že to nepůjde :-)

A všechno nejlepší k narozeninám!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Taková slátaná blbůstka, řekl jsem si...
A pak jsem se podíval, do jaké si to zařadila kategorie a to jsem se fakt pobavil!

A podruhé jsem se pobavil, když jsem si znovu přečetl anotaci.

Klaron: Děkuju :-)

Rád si v té vodě smívám její špínu
a divám se jak za mnou mizí všechny stopy
jednou jsem se omylem
té fuj vody napil
od těch dob ji nosím stále v sobě
teče bečva téče...
(Fleret)

Udělals mi velkou radost
Kousek života jsem strávil v její blízkosti, procoural její břehy, které pak vzala povodeň v roce 1997.
S těmi břehy zmizelo (ikdyž jsem tam procoural před povodní asi jen dva roky) kus mího života. Nádherná místa byli navěky pryč. Pořád to vnímám jako jednu z největších ztrát mího života.

Delší čas jsem od tebe nic nečetl. Skvěle ses vypsala, tohle má vtip a hlavně: je to neotřelé! A toho si moc cením!

Tohle je docela výstižná báseň na obvyklé přesvědčení, že dnes je svět zmatený, oproti tomu dřív, někdy v nepříliš vzdálené minulosti, kterou jsme však nezažili, bylo vše v pořádku. Slunce svítilo, listí šumělo, zloba pomíjela...

Ty víš, že seš moje nejoblíbenější autorka, hlavně Tvoji tvorbou psanou ve volném verši, tvorbou která není vázané veršem a je poezií obsahem, v tom si mistr. Tady mi to přijde hodně prozaické, chybí tomu něco za rohem, za záclonou, něco nečekaného (vyjma zasraného života a to mi přijde málo). Tvoje básně mne často dostávají až na dřeň. Můžeš si dovolit výjimku.

PS: Tak běž, a vykašli se na mou kritiku, přeju Ti to. Možná uvidíš obraz, který bys nikdy nečekala a já z něj budu paf.

Úžasná expozice:
...Nervózní vítr honí mrtvé listy
a obaly od čokolády...

Touto jedinou větou si skvěle nastřelila náladu básně


Expozice – (tenhle pojem už znám z Mertovi Zpívané poezie, přesto citace ze slovníku literárních pojmů)
je úvodní část literárního díla. Expozice představuje nezbytný vstup do díla, poskytuje první opěrné body pro čtenářovu
orientaci.



Mě dávaly holky kopačky na jaře. Vůbec nepříjemné věci se na mne valily především na jaře. Nevím jestli by se o tom dala napsat báseň. Ty bys to zvládla levou zadní, sypeš sem jednu povedenou báseň za druhou.

Já mám problém Tě komentovat. Máš vysoký standard, ale tvoje verše pro mne často bývají těžko srozumitelné a ve všech jakoby byla stejná, zahalená, byť velice příjemná tichá atmosféra a mě se nechce psát jen stále dokola líbí.
Tady vidím někoho na cestě, všichni jsme (obrazně řečeno) na cestě a asi je přirozené, že se občas ztratíme (třeba samy sobě), o tom je ta báseň. Povedlo se Ti to. Výborně to koresponduje s názvem (mimo jiné). Je v tom tvůj rukopis, ale je to malinko jiné.

Myslím, že to je bomba. To nejlepší co jsem od tebe četl. Je to výstižné, bez zbytečných kudrlinek. Je v tom život takový jaký je. Povedlo se Ti to.