Tak běžte!

zase tvé dětství, a zasraný život. To je tam jako pěst na oko a to je to, co jsi chtěla vyjádřit.

nezoufej, třebas se ti vrátí

Mayo: těší mě že to tak vnímáš, děkuji

kmotrov: každá kritika mě vlastně hřeje, zaobíráš se mojí tvorbou a to je pro mě moc důležité a vše cos mi kdy napsal mě někam posunulo, některé části tvých komentářů si pamatuji zpaměti, takže asi tak :-) a tohle fakt není nic moc, všimni si že jsem to ani nezařadila do básní, sama nad tím pochybuji, jen se mi vlastně líbí právě ten závěr, je to jen nějaký text co mě napadl

krasně napsané :)

Ty víš, že seš moje nejoblíbenější autorka, hlavně Tvoji tvorbou psanou ve volném verši, tvorbou která není vázané veršem a je poezií obsahem, v tom si mistr. Tady mi to přijde hodně prozaické, chybí tomu něco za rohem, za záclonou, něco nečekaného (vyjma zasraného života a to mi přijde málo). Tvoje básně mne často dostávají až na dřeň. Můžeš si dovolit výjimku.

PS: Tak běž, a vykašli se na mou kritiku, přeju Ti to. Možná uvidíš obraz, který bys nikdy nečekala a já z něj budu paf.

Barbora: Jiří Turner: Lenča: vanovaso: Zamila: Dík a stejně by mě zajímalo jestli taky někdy máte takovej pocit :-) Já často, vysmát se všemu, skotačit jak malý děcko, a běžet...

Jejda, to je tak dokonale upřímný a opravdový :)

Jo, to ta tvoje "poloha" Taková melancholie bez sentimentu.
Skládání slov, metafory, a kde co jiného, jsou z velké části řemeslo, ale vložit do básně kus ze své podstaty, to je něco jiného...:)

Pěkná a silná. Ten okamžik, kdy obsah klidně může přebít formu a je to jedno. Taková báseň je skvělá, protože se dotkne každého z nás. Líbí se mi a je mi z ní vesele i smutno.

Krasne a takove pravdive . Fakt nadhera . Obdivuju za vyber hezkeho tematu

Ano,mám chuť se vrátit do dětství ,kde bylo vše tak čisté a jednoduché...zvláštní,ze jako děti toužíme být rychle dospělí a pak se celý život vracíme ,jak to jen jde, zpět
..:-)