Některým bohužel nedochází, jak je rodina důležitá. A některé věci lidem prostě nedochází, pokud vůbec...

Hezky řečeno:-)

První část se mi líbí moc pro svou originalitu, druhá už není tak dobrá a hlavně mě tam vadí ty chyby v podobě chybějících háčků a čárek a písmenek. To bych opravila...

Smutné a přece pravdivé...

Ale na konci všech těch cílů, které si ve svém životě vytyčíme, čeká odpočinek, příjemná odměna a hrdost ze sebe samého a vzpomníky. Právě na to, co člověka stálo v životě nějaký úsilí, se vzpomíná nejraději...
A nikdo není antitalent na všechno, každý v sobě má nějaký ten skrytý talent, jen ho v sobě zkusit objevit. Vezmu-li to z hlediska biologie, tak člověk využívá jen zlomek svého mozku a s genetikou je to to samé - v jeho fenotypu se taky neprojeví vše, čím byl jeho genotyp obdařen. Takže to chce jediné, hledat, zkoušet a nepodceňovat se;-)))
Ale samozřejmě je dobré, že si vše příliš moc nebereš k srdci, i když mi zcela nesedí tvůj nihilismus. Je dobré umět i prohrávat, ne však ani nezkoušet hrát, o spoustu věcí se pak můžeš připravit; navíc, loudání se a nicnedělání je stereotypní a ničím tě neobohacuje...
Tolik vše k mému názoru, radši končím, než z toho vznikne slohová práce:o)

Jen nedovolí jít dál, i když je marné věřit dál... Jsme rozděleni časem i prostorem... Na lásku znám jediný lék, jen mít to štěstí a potkat ho - někoho jiného! V to já věřím, ale nezapřu v sobě tu víru, o které tu píšu. Láska neumírá, jen se utiší, ale zanechá stopy, které nikdy nezmizí... A je jedno, jestli byla opětovaná nebo ne... A já doufám, že jednou to štěstí mít konečně budu.

Dvě těla jak dva srostlé stvoly
rozetneš snadno - těžko spojíš.

Moc krásné...

Love brings wings, so we can fly...
Love never die, so we can't fall..
I hope...

MOc pěkné

Nááádherná písnička, laskavá, u srdce pohladí. Krásně vykreslená atmosféra

Kdyby každý, kdo kuřákem je, byl psancem jako jsme my tady, počítačové sítě po celém světě by kolabovaly... A přitom psaní nezabíjí... :-(

Ta veverka je tam milá:-)

Thank´s a lot for your kind message,
I´ll put my sad mood into a fridge
I´ll stand up one more time for you
and break these chains of remorse too... :-)

Pojďme čekat spolu... I já potřebuji hrdinu:-)

To musí strašně bolet... Je smutné, když se tohle děje mezi přáteli, ale když se to děje v rodiěn, je to mnohem horší... Drž se!
A mámě bych to vnutila k přečtení, ať si to užije!

A srdce je sejf na pin kód,
jenže ten k mání dávno není.

To se mi líbí:-)

Krásná báseń, to přirovnání k šachům je moc pěkné:)

Jen škoda, že tu není i ta německá verze, lidí, co píšou v cizích jazyce tu moc není;-)

Soucítím s tebou... Láska moc bolí. Já vlastně taky doufám, že najdu lásku, ale novou a budu šťastná. A ON nebude jen láskou, ale i mou spřízněnou duší, celým mým vesmírem. Ale bojím se toho, že se pak stane to, co tobě... :-(

Myšlenka je to pěkná... Jen mě malinko zmátla anotace. Z básně necítím lhostejnost či nenávist, ale prostě jen přetvářku. To, že se všichni bojíme dát najevo, co doopravdy cítíme a tak hledáme jakýkoli důvod, proč se usmát. Aspoň na chvíli být veselý...
i když vlastně... Ten kdo vivěsil tu ceduli byl lhostejný. Ale kdo ji tam vlastně vyvěsil?

Kéž bych se taky vrátila do pohádky. A nemusel by to být ani ten král... :-)