|
...už zase jedna rádobyalegorie...
|
Věřím tak trochu na zázraky
a kytky ze zahrádky
a někdy...ano, někdy taky
věřím na pohádky
Mějte na paměti,
pane králi,
že my děti
jsme o vás stály
Že jsme chtěly vidět
korunu, víte,
za tu se stydět
nemusíte
My víme, že je z papíru
jak vaše komnata
lepená na míru
ale třpytí se jak ze zlata
Já už nejsem dítě
a chci vás, chci vás zpátky!
Copak to nevidíte,
že ještě věřím na pohádky?
a kytky ze zahrádky
a někdy...ano, někdy taky
věřím na pohádky
Mějte na paměti,
pane králi,
že my děti
jsme o vás stály
Že jsme chtěly vidět
korunu, víte,
za tu se stydět
nemusíte
My víme, že je z papíru
jak vaše komnata
lepená na míru
ale třpytí se jak ze zlata
Já už nejsem dítě
a chci vás, chci vás zpátky!
Copak to nevidíte,
že ještě věřím na pohádky?
Ze sbírky: Stříbrná křídla
26.01.2009 12:21
Jejda tahle je krásně pohádková. Vážně dětsky upřímná a lačná ztracených vzpomínek.
26.12.2008 19:45
jehlaspichlas
No, to občas každý věří na pohádka. Povětšinou však ne.
04.12.2008 21:24
Krásná alegorie... Třeba se král někdy vzpamatuje a vrátíte se spolu do pohádky...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.