Tomáš, to je tak sympatické jméno, myslím, že máme svátek ve stejný den, není to náhoda? Tvůj nik nicméně otřesný. Zvláště pak na totebooku, kde musím každou číslici dělat přes shift.

nehledě na to jak je to dlouhé a nesourodé a chaotické nutno říci, že od četby odradí hned na začátku to jsem. Jsem seděli, seděli jsem a hned pod tím pro jistotu já sem.

HNUS!!

Ale skvost české literatury z toho nikdy nebude, dílko o to ani nijak zvlášť nestojí, hm?

a já bych ho nevynechal ale maximálně zvětšil a nalepil ho pro výstrahu všem hned na začátek.

** lížu si tě ** - jak erotické!

Pomalu se pro tebe stávají běžné a charakteristické některé slova: Šrámek, víno, cigarety,...

Tvůj vlastní podprahový symbolismus?

Tual, vím, že se ti líbí moje ,,křehké,, básničky a popravdě, mi se zase líbí ty tvoje. Dokážeš popsat pocity mezi lidmi z takového nevnuceného pohledu. Jako bys každý dokonalý okamžik, který jsi schopna pochytit smysly popisovala nehmotná, nestranná a přesto melancholicky naladěná. Příjdeš mi jako básnířka, jejíž vypravěčem je vítr, který dokáže zachytit věci nevyřčené. A z těch básní má člověk pocit intenzívní intimní telepatie: žádná přímá řeč, hlavní hrdinové vlastně mlčí a přece spolu mluví očima...

Toť oststně jest vrcholné stádium zamilovanosti - mluvit spolu očima a rozumět. Tahle básničke je moc vydařená.

První řádek - Andalouský pes.

Zkoumal jsi někdy metricitu svých veršů? Zjistil jsem, že mezi literárními fajnšmekry se dodnes považuje metricita verše za odznak nejvyššího poetického umění. Tedy samozřejmě jako perlička na dortu. Pokud má báseň skvělý obsah, má náležitou formu, pěkné obraty, hezkou fasádu a ještě jamb. (Pravda, kdo tohle dneska umí, že?)

Osobně si myslím, že takovému kryptobaroknímu poetickému omylu jako je metricita už dávno odzvonilo. A teď si přiznej: prznil bys svoje básně daktylem, trochejem jambem a nevím čím ještě? Nebo ti přijde mnohem zvučnější básničky psát tak jak ti lidově řečeno narostl zobák?

Nádhera. Smutná, leč osobitá. (podbné pocity jsem měl, já když umřel ten můj, ale na papír jsem je nedal dodnes)

Gabkin to krásně zakončil... děti a vztah k poezii.

škoda, že o dílo už tady nejde a bylo by marné ho tady podrobovat kritice, protože až to tady Zdenek39 smaže, zmizí s tím i ty květnaté (jak jen je čeština bohatá!) nadávky.

Nu. Nesnáším, když někdo spustí tu odrhávačku o tom, kolik si vytrpěl za totáče. DOBŘE MU TAK.

Nádhera. Rád vidím, že se řady básníků z pod Tater rozrůstají. A jeden lepší než druhý. (ačkoliv, no... slovenčina zní čechům vždycky líp jak čeština, takže jsem možná pod vlivem)

Nezavolá, proto přece zmizel, aby ti dal poznat, jak velkou lásku v tobě zabil, aby sis uvědomila, že dál už by to mělo jen sestupnou tendenci a že tě chtěl zanechat na tom vrcholu a nemohl se dívat, jak z něj oba sestupujete.

Pěkná básnička, ale vločky padalY s tvrdým Y.

Tédá...tomu říkám reakce! Jako že Boží mlýny melou.

Hledím na to dílko jako na něco co by se dalo nakreslit. A když vyextrahuju nejvýraznější slova uvědomím si, že nejsou abstraktní, ale ryze konkrétní jména věcí. A velmi kontrastní. Kdyby se daly nakreslit byl by to velmi výrazný plakát k něčemu zvoucí, na něco upozorňující, nepřehlédnutelný. černoerná tma, červené slunce, krev... ano, dost kontrastující a výrazné věci.

Prostě psychologický rozbor autorky, no. (uspokojivé vysvětlení?)

Jo ty tvoje hrátky se slovy jsou skvělé. Mi osobně se líbí hyena a rýmy. Rösner byl super. Ale hlavně jako dabér (červený bedrník). A V plzni jsem nikdy nebyl. Hej hou!

Hezky se čtoucí dílko. Nic kostrbatého, nic hutného, nic při čem by se člověk kousl do jazyka. A nechybí tomu poetika. Láska přirovnaná k trnu v patě je hezkým obrazem. (Pokud to tak je, jináč jsem vedle já). Enem mi tam hapruje ten rod. Chvíli je podnět v mužském, pak hned v ženském rodu a já dostávám pocit, že se tam píše o dvou věcech.

Plakátový výjev.

Hezké. Ale to JSEŠ to je horor.

pěkné

Nesdílím tvůj názor. Předpokládám totiž, že když už píšeš, tak píšeš proto, aby to někdo četl. (Aristotelovská logika) Jako básník asi čekáš, že tvé básně si najdou čtenáře, jakousi odezvu. Jakožto autor bys měl vyjít svým čtenářům vstříc. Z komentářů pochopíš, kde děláš chyby, co čtenář to jiný názor, ze všech si pak vygeneruješ to co se líbí všem. Abych tak řekl, NAJDEŠ SE. K čemu je ti psát s pocitem, že se to byť jen jedinému člověku nelíbí?

Je naprosto v pořádku psát rýmy. I já se k nim teď nachvíli vrátím. Upřímně, kdyby tady bylo ještě bodování, nebyl bys moc úspěšný autor, já sám bych asi nulama nešetřil. Proto (mimo jiné) se dalo bodování pryč, aby psanci nad díly s nízkým bodováním dopředu neohrnovali nos. Ty na psancích svými básněmi si vytváříš takové virtuální renomé, podle něho si tě ostatní oblíbí a čtou, což jest docela velká motivace ke psaní. Záleží jen a jen na tobě, zda jim vyjdeš vstříc, nebo zda budeš psát pořád stejně a nebudeš jevit žádné inovativní tendence. Pravděpodobně si uchováš okruh čtenářů, kteří tě čtou teď. Ale nejspíš si ho moc nerozšíříš. To záleží na tom, zda se s tím spokojíš nebo nikoliv.

Mnoho zdaru compadre.

Mi se to líbí. Má to takový kliďácký tón.