Těmhle textům se mi nedaří porozumět. Technicky vzato jednotlivé motivy do haiku patří a v textech není nic, co by se haiku vymykalo, ale ani v jednom textu se mi nedaří najít přesah, ani jeden text ve mě nerezonuje. To samozřejmě může být tím, že mi něco podstatného uniká - nebylo by to poprvé.

V mailu jsem zapomněl odeslat všem, proto komentář vkládám ještě sem:

prostřední text se mi velmi líbí, sice tam striktně vzato není kireji, ale nepřijde mi to v tomto případě jako přitěžující okolnost, protože kireji by klidně mohlo být na konci druhého verše v podobě pomlčky a význam textu by se nezměnil. Ta představa třešňových listů a dvojího pohybu - to je krása.

A tuším, že s mírnou obměnou by mohla existovat i jarní varianta :-)

Určitě to možné je, pokud je to funkční - tady například střídání funkci má - jde o přímý popis pozorovaného. Využívat takový postup samoúčelně by znamenalo haiku znehodnotit, ale funkční využití je v pořádku. (Problém by nastal ještě ve chvíli, kdy by se slovo používalo ve více významech a některé z nich byly explicitně metaforické - to se tady ale neděje).

Můra73: Káťo, vysvětli mi, prosím, ještě, co ti v tomto textu přijde metaforické?
Snažil jsem se co nejvíc doslovně popsat realitu a v původním záměru žádná metaforika nebyla, tak by mě zajímalo, jak to interpretuješ ty jako čtenářka.

Já myslím, že to haiku je. Otázka spíš zní: jak je povedené/nepovedené. Z hlediska výstavby mi trochu nesedí poslední verš - pokud by to bylo SLUNCE, ke kterému se vztahuje "skrz stromořadí", pak by úplně nedávalo smysl to střídání, pokud je to lyrický subjekt, pak zas úplně nesedí předložka "skrz", asi by podle mě bylo lepší napsat: "jdu stromořadím".

Pak je tu, samozřejmě ta věc s kigo - text není tematicky zasazený, vož je běžně akceptované u tzv. městských haiku, ale je běžně vyžadováno u přírodních haiku. Tenhle text by klidně mohl být na pomezí mezi těmito dvěma variantami, takže ani absence kigo nemůže text automaticky diskvalifikovat.
Pokud jde o přesah, jde vlastně "jen" o přesah ve smyslu objevného pozorování v kombinaci s juxtapozicí textu - to není mnoho, ale jsou i jiná haiku, která jsou rovněž postavená "pouze" na pozorování a uspořádání textu, a přesto jsou vnímána jako plnohodnotná haiku.

Shrnutí: Haiku to podle mě je, ale je na čtenáři, jestli v něm tenhle text dokáže dostatečně zarezonoval, aby zároveň konstatoval, že je to dobré haiku. Já osobně to vidím tak, že jde o poměrně objevné pozorování, zvláště v kombinaci s uspořádáním motivů do veršů. Zároveň mi ale text nepřijde příliš hluboký a pointu vnímám spíš jako vtip, a text ve mně nezanechává hlubší stopy.

když k tomu dodám, že motýl je v západní symbolice tradičně symbolem duše, nabízí se mnoho interpretací... Jinak motýly v zimě znám, vždycky mi jich bylo líto - tak snadno se nechají splést nenadálým oteplením a vylétnou ven uprostřed zimy...

zatápím v kotli ---
ze všech stran třepotání
motýlích křídel

Nejprve jsem váhal, jestli by se poslední verš neměl zkrátit jen na "mravenec", ale nakonec mi došlo, že slovo "lesní" je v textu podstatné a vnáší do něj komiku a kontrast.

Tady nemám co dodat, obě jsou výjimečná. Sice by se dalo spekulovat, jestli "obkličuju" není metafora, ale na druhou stranu, jak jinak to nazvat, myslím, že nejde ani tak o metaforu jako o přesné pojmenování skutečnosti z obou pohledů zároveň (motýlího i lidského).

Nešlo by nepřítomnost hosta naznačit nepřímo - takhle to totiž vypadá, že lyrický subjekt uvažuje do budoucnosti a o minulosti. Co takhle:

z šálku se kouří
a druhá židle prázdná ---
květiny vadnou

Podle mě když se jedná o špačky cigaret, měly by být vždy neživotné, takže ne špačci, ale špačky - IJP sice uvádí obojí tvar (životný i neživotný), ale mě se to nezdá, jak to vidíte ostatní?

Ten poslední text se mi dost líbí - v paralele hádka/straka je skrytá komika i absurdita momentu, což je povedený přesah.

Až teprve po komentáři od Můry jsem dokázal interpretovat poslední text s motýlem - a pravděpodobně je to opravdu tím slovem "odchází", ta personifikace způsobila, že jsem to v rámci specifického haiku-mindsetu nedokázal pochopit. Jinak je to ale povedená a vcelku objevný text.

To samé platí pro druhé haiku - námět je výborný, je to překvapivé tím nečekaným postřehem, ale asi bych se taky zamyslel nad formulací (jak navrhuje Můra).

Je fakt, že ta sexuální tématika by mě u tohohle textu nenapadla ani omylem. Jde o to, že když čtu haiku, přistupuju k textu s určitým haiku-mindsetem, který takové čtení neumožňuje - podobně jsme to o víkendu probírali s Honzou nad tím textem o trávě.

Když to vezmu jako haiku, pak souhlasím, že je to pěkný motiv, ale říkám si, jestli by ochlazení nešlo pojmenovat jinak (protože když řeknu "ochladilo se", říkám tím ochladilo se ve vztahu k lyrickému subjektu. Ale to je marginálie). Taky si říkám, jestli tam něco nového a podstatného přináší slovo CIZÍ, protože i to je vlastně svého druhu dopad perspektivy lyrického subjektu.

Tohle je zajímavé - běžně je v haiku metafora zapovězená, ale čestnou výjimkou jsou ustálená slovní spojení, která často vznikla právě metaforickým posunem. Může tak snadno vzniknou přesah na lince kontrastu metaforického (běžného) významu ustáleného spojení a jeho významu doslovného. Pěkná práce.

Tohle určitě není nepochopitelné, naopak... Jen musím říct, že některé jiné průběžné varianty se mi líbily víc - zvlášť s tím "vystupováním ze tmy"

konečně svítá -
ze šera vystupuje
chrápající nos

Ziny: Ani to není napsané nejlíp. Rukopis je prostě rukopis, (bez metafory) a zub je dospělý, ale zřejmě to z toho nejde správně pochopit...

Můra73: Vím, jak to myslíš, potřeboval jsem ale, aby jasně vyplynulo, že zub je lyrického subjektu, který je dospělý, zatímco rukopis je dětský. Jak je vidět ze Ziniho komentáře, možná se to i tak nedaří správně evokovat.
Kdyby první verš zněl:
odštíplá šestka ---
asi by to tomu moc nepomohlo :o) Ale zapřemýšlím na tím, protože se mi evidentně nepodařilo u čtenářů evokovat ten správný motiv (příběh).

Tohle je povedené. Není to sice žádný objevný světoborný text, ale za několika málo detaily, které jsou dobře čitelné a propojitelné, se skrývá nedořečený (dojemný) příběh.
Pěkná práce.

horko a prší ---
v kukuřičném bludišti
běžím po hlase

Je to zajímavý text, ale když jsem ho četl, musel ke mně dolehnout. Nejde ani tak o to, že by to bylo napsané složitě, ale ta představa pro mě byla složitá, takže mi chvíli trvalo, než jsem si to celé vybavil. Jinak motiv smutku par excelence.